Z Britských listů

Západ hledá pravdu a islám vítězství

Zdeněk Švácha

Britský deník Guardian: „Američané by se měli účastnit debat v televizi Al-Džazíra. Bohužel málo z nich umí arabsky. Mají málo mluvčích schopných hájit arabsky svou politiku. Jestliže Amerika v televizi nedokáže obhájit své činy, bude v každé diskusi poražena.“

Statut radikálního islámského hnutí Hamás, článek 30: Džihád není omezen jen na nošení zbraní a na přímý vojenský střet s nepřítelem. Intelektuálové a pracovníci sdělovacích prostředků by v něm měli hrát svoji úlohu. Dobré slovo, vynikající článek, užitečná kniha, to vše svým způsobem podporuje džihád.


Západ na křižovatce
Současná západní kultura představuje stále méně jasnou směs křesťanství, osvícenství a různých utopisticko-exotických teorií. Podle názoru optimistů se jedná o žádoucí stav. Žádný názor ani náboženství zde nemá trvalou přednost. Myšlenky spolu soutěží stejným způsobem jako mobilní operátoři: kdo nabídne lepší bonus (ideu), násobí množství svých přívrženců. Vítězem je ten s lepší nabídkou, jak zřejmě doufá Guardian ve výše uvedeném citátu. Popírat význam rovnosti myšlenek a pravd je podle optimistů prvním krokem ke koncentračním táborům a fašismu. Tyto představy se označují jazykolamem zvaným multikulturalismus.

Realisté a pesimisté říkají, že takový svět je dlouhodobě neudržitelný a je třeba ho, v zájmu vlastního přežití, odmítnout. Lidé, s výjimkou intelektuálů, nemají zájem o soutěže názorů. Často proto, že nemají čas na filosofii a v praktickém životě potřebují jasná vodítka. Tedy rozdělení na „my“ a „oni“. Bez skutečných nepřátel přeci nemáme skutečné přátele. Pokud nedokážeme nenávidět to, čím nejsme, nemůžeme opravdu milovat to, čím jsme. Konečným výsledkem „soutěžení myšlenek“ nebude ráj. Bude jím nejprve cynismus, poté anarchie a nakonec ustavení nové tyranie. Třeba muslimské.


Hledání pravdy
V této chvíli je Západ ovládán představami optimistů. Noviny, televize, film a vysoké školy intenzivně pátrají po všem, co snad bylo zdrojem historické nespravedlnosti, vrcholící v koncentrácích. Nespravedlnost nacházejí všude, kde jedna myšlenka (náboženství) má automatickou přednost před jinou. Drtivá většina takto uvažujících médií a intelektuálů je ze Západu. Jelikož věří v multikulturalismus, neexistuje pro ně prakticky žádná jednotlivá kultura, se kterou se lze zcela ztotožnit. V takové situaci začne člověk zpravidla nenávidět tu civilizaci, v níž vyrostl. Terčem líté kritiky se stává Západ.

Postup je velmi jednoduchý. Vyhledá se nějaký problém, třeba kolonialismus či nerovnost ras a národů. Popře se jejich historický či genetický rozměr a složitost. Dá se jim rozměr psychiatrického vyšetření: vše je důsledkem arogance, nenávisti a rasismu. Západ by se měl podrobit psychoanalýze a účinně se stydět. Stud je zajištěn nesčetnými referáty předních vzdělanců, populárních osobností a politiků a podepřen nějakou společenskovědní autoritou. Smyslem tohoto sebetrýznění je dokázat, že naše kultura je agresivní a barbarská, zatímco její „oběti“ slušné a vyspělé.

Vzniklou ideologii pumpují média do veřejnosti každodenně. Výsledkem je kolektivní slabost, bezradnost a uměle vyvolané špatné svědomí. Tato ideologie papírových samopalů je dobrým diskusním materiálem. Pro boj s terorismem, který právě začal, je však nejhorší možností. Neboť jeho oběti zbavuje vůle k odporu.


Muslimové mají jasno
Zatímco západní masochisté oslavují rafinované (a mnohdy neobjektivní) formy sebekritiky, muslimové k podobnému jednání nevidí důvod. Jejich kultura je k okolnímu světu brutální a nelítostná. Uvnitř se však těší značné intelektuální jednotě v ideologickém postupu vůči nemuslimům. V úvodu cituji vyjádření extremistického hnutí Hamás vůči médiím. Tento text nesklidil žádnou kritiku a v celém světě Koránu proti němu nikdo nevystoupil. Neozval se žádný vlivný hlas na ochranu „soutěže myšlenek“, objektivnosti textu či rovnosti idejí.

Důvod je vcelku prostý. Muslimové neznají rozdělení moci mezi světskou a duchovní. Jejich kultura a intelekt jsou podřízeny šíření víry. Žádná islámská duchovní autorita nikdy neproklela muslimský terorismus. Nikdo nenásledoval příklad jeruzalémského vrchního rabína, který proklel teroristy skupin Irgun a Stern, či dublinského biskupa, který proklel pistolníky z IRA. Vysoké školy, například káhirská universita, řeší výzkumné úkoly typu „jak přinutit Židy k návratu zlata, uloupeného při útěku z Egypta“. Jejich média nemohou být s tímto trendem účinném rozporu. Od muslimského novináře nikdo neočekává objektivní kritiku. Očekává se loajalita a příspěvek ke svaté válce - džihádu. Není známo, že by muslimská mediální obec proti tomuto trendu protestovala. A novináři či reportéři očekávané poskytují bez nějaké morální újmy. Uveďme příklad mediální etiky odlišné od západních zvyklostí. V roce 2003 obdržela televize Al-Džazíra, na Západě prezentovaná jako objektivní, údajný vzkaz od Usámy bin Ládina. Obdržela ho v dubnu. Odvysílala ho však 11. září 2003, při výročí útoků na USA. Jedná se o chytře organizovanou propagandu nebo o programové nedopatření? Pokud se jedná o druhé, jde o neobvyklou výjimku ve stylu práce elektronických médií.


Oč tu běží
Střet mezi muslimy a Západem se neodehrává jen bombami a samopaly, ale i novinami a televizí. Západní média, ovlivněna vlastním kulturním tápáním, hledají pravdu. Jejich cílem je touha po kompromisu, a tak produkují informace. Muslimská média jsou ovlivněná vlastní kulturní a náboženskou sebejistotou. Hledají cestu k vítězství, a tak vyrábějí propagandu.

Západ si toto dilema musí včas uvědomit, neboť se v tomto druhu války nachází v nevýhodě. Média, zejména (ale nejen) elektronická, si velmi potrpí na stručnost a efektnost. Stručnost je ovšem nepřítelem pravdy, neboť pravda mívá komplikované pozadí. Nelze ji obhájit v odstavečku či zpravodajském šotu. Propagandu, která je heslovitá, lze obhájit kdykoli a kdekoli. Efektnosti se snáze dosahuje výbuchem pumy než protiteroristickými opatřeními náročnými na čas. Neboť vše, co vyžaduje čas, budí na Západě, propadlém rychlosti, nedůvěru a zklamání.

Jak říká klasik: „Dvaceti lidem ochotným pro jednu věc hlasovat bude vládnout jeden ochotný pro protinázor zemřít.“ Podobně je tomu i v médiích s jejich omezeným místem pro komplikované skutečnosti. Ocitnou-li se v televizním prostoru nejistí „Zápaďané“ a sebejistí muslimové, musejí tito absolutisté televizi ovládnout. Nebude to poprvé. Nelze zapomenout, že sovětský blok, hroutící se vlastní nemohoucností, propagandistickou porážku téměř nikdy neutrpěl. Jelikož bychom na nemohoucnost muslimských radikálů čekali marně, je čas přemýšlet, kam média dále vykročí.


KONZERVA Zdeňka Šváchy: www. brouzdej.cz/blogy/svacha