Události
(Jiří Wojnar)

Prvorození
Tajemství čísel
Bez teleskopů a atomových hodin
Betlémská "hvězda"
V zajetí velkých čísel
Pacalovo "jubileum", Inkové a hebrejský kalendář
Byli jsme tady
"Nic na světě nelze učinit bezpečným před blázny, protože blázni jsou geniální".
Murphyho zákon

Americký biolog Stuart A. Newman předložil patentnímu úřadu nezvyklou žádost - požádal o ochranu metody umožňující křížení člověka se zvířetem. V tomto případě se ovšem nejedná o tolik diskutované klonování, ale o údajně zcela nový způsob. O právech doktora Newmana si dovolím pochybovat. Předmětem patentu se totiž má stát Sumery popisované "míšení", táž metoda, za jejíž pomocí vznikl na této planetě člověk! Sumerský Epos o Enkim a Ninlil, Atra Hasis a řada jiných zdrojů popisuje detaily.

Newmanův "objev" spočívá v technice smíšení buněk lidského zárodku s buňkami embrya lidoopa, které se za jistých podmínek mohou spojit v jediný zárodek. Tento lze k odnošení posléze implantovat do dělohy ženy nebo šimpanzí samice. Na konci procesu lze očekávat zrození nepředvídatelného tvora, směsice dvou druhů bytostí - chiméry.

Po zveřejnění detailů kolem Newmanovy patentové žádosti v časopise Nature se opět rozpoutala už klonováním probuzená bouřlivá debata o etice takového počínání. Kde jsou hranice? Do jaké míry lze novou bytost považovat za zvíře? Kde začíná bytost člověka?
Nutno dodat, že Newman tuto metodu nehodlá využít. Naopak. Patentováním údajně chce zabránit zneužití.

To všechno už tady jednou bylo! "Bohové", kteří "stvořili" smíšením vlastního a pozemského genetického fondu "smíšeného míšence", "lulu", po jeho vylepšení na typ "adapa", pozemšťan, narazili na tutéž etickou hranici. Tenkrát, alespoň jejich část, dospěli k názoru, že chiméra zvaná člověk je inteligentní tvor, schopný nejen samostatného rozmnožování ale i uvažování, zkrátka inteligencí obdařená bytost schopná vývoje a později (snad) i rozumem podmíněného pochopení zákonů Všehomíra.

Druhá část příchozích z kosmu zastává opačné mínění. Člověk, obdobně jako pro pozemské dobrodruhy pohrávající si s genetikou, je pro ně pouze dále využitelnou, kdykoli dostupnou a manipulovatelnou sbírkou samoobnovitelného genetického materiálu. "Obři" a ubohé, snad inteligencí obdařené obludy z dávných pověstí, byli jejich dílem. Určité aktivity, o nichž se hovoří jen šeptem (aby nedošlo k panice...), svědčí o tom, že jejich činnost pokračuje.

Také u nás jsou "badatelé", kteří se snaží "polidštit" prase implantací lidských genů. Možnost využití takto získaného biologického materiálu, zejména celých orgánů k transplantacím (a tím ke zvýšení zisků chirurgů a nemocnic) je jistě lákavá. Pokud si ale pozorně vyslechneme názory těchto "vědců" a pořádně se rozhlédneme kolem sebe (včetně pohledu do zrcadla) nutně dospějeme k závěru, že mnohem záslužnější by bylo urychlené vypracování obrácené metody, která by umožnila odstranit zbytky prasečích prvků z genetické banky člověka...

Enki, biolog Anunnaki, si dal obrovskou práci s tím, aby lidská bytost byla pokud možno dokonalá. Záleželo mu na tom tolik, že dokonce porušil přísahu jen proto, aby výtvor korunující jeho dílo zachránil před Potopou. To, oč se pokoušejí dnešní genetikové, kterým se podařilo poodhalit tajemství kódu, skrývajícího klíč k podstatě inteligentního života, může vést jen k regresi; k cestě zpátky ke zrodu obdobných, nešťastných bytostí, jaké se podařilo "zkonstruovat" do Enkiho díla fušujícím Nefilim. Autoři Knihy jubileí a textu "Henoch" o tom věděli své. Tudy cesta k pokroku nevede. Na jejím konci na nás čeká zkáza.

Prvorození
Výstrahy před manipulací s lidským genetickým fondem se jako červená nit táhnou lidskými dějinami, stejně tak, jako snaha o zachování původních Adamových vlastností přirozenou cestou. Univerzálním děděním rodového majetku vylepšené životní podmínky prvorozených synů ostatně nejsou nic jiného, než součást tohoto plánu. Větší část biblických textů slouží především záznamům o rodokmenu. Počátky lze vystopovat až k synům Noe, tedy k lidem, přeživším Potopu. Hrstka Enkim vybraných jedinců tehdy pronesla genetický kód člověka hrůzami kataklyzmatu.

Semité, později přes "Ibriho" Abrama zvaní Hebrejci, se odvolávají na původ od Sema, prvorozeného syna Noe. Následuje dlouhá linie prodloužená privilegovaným rodem Levitů (Lévijů). Není náhodné, že právě do ní se autoři Nového zákona, i když oklikou - prostřednictvím matky - snažili zařadit i Ježíše.
I v případě, že by se jednalo o dezinformaci, už samotná snaha svědčí o obrovském významu, který byl tomuto rodu přikládán. Na ostatní syny Noe je pohlíženo s patrným despektem a to platí i o Egypťanech, hamitech, potomcích z linie Noemova druhorozeného syna Hama.
Historická věda přisuzuje hamitům (Egypťanům) obrovské kulturní výkony. Ne tak učení mužové dřívějších kulturních národů. Například Řek Solón píše, že podle slov samotných egyptských velekněží byla tamní původní kultura importována odjinud. První králové dnešních Egypťanů jen převzali a spravovali zbytky lesku slávy civilizace o jejímž počátku, ostatně tak jako my, nevěděli téměř nic... Egypťané přisuzovali mnohá dodnes údiv vzbuzující díla generaci "bohů", kteří dokázali změnit tok Nilu a zbudovat systém zavlažovacích zařízení tak, aby každoroční záplavy přinášely užitek, ne zkázu. Staré prameny nepokrytě hovoří o "božstvem" obsluhovaných zdymadlech kdesi v místě nilského kataraktu. Přitom ovšem nemají na mysli příval vod, provázející každoroční tání ledu na vrcholcích afrických horských velikánů, ale soustavu dokonalých technických zařízení umožňujících regulaci a rozptýlení mnohem většího množství vody než dnes. "Bohové" doslova vylovili Egypt z vody a bláta.

Je zřejmé, že pozdější tektonické poruchy vyvolaly geologické změny a způsobily klimatický zvrat. Tehdy zřejmě byla zaplavena i proláklina Středozemního moře. Přívaly vod a zemětřesení k nepoznání zpustošily architektonická veledíla dávných "bohů". Zbyla jen žádné známé kultuře nepřiřknutelná záhadná seskupení obrovských megalitů, které vědci, jak jinak, řadí mezi "kultovní stavby z období pozdního neolitu". Nikdo z nich přitom nedokáže vysvětlit ani jejich účel ani způsob, jakým byly pečlivě opracované gigantické kamenné bloky dopraveny na místo stavby.

Je sice pravda, že nám nejbližší zdroj, bible, je dílem Hebrejců po staletí zotročených Egypťany. Za neskrývaným opovržením vůči hamitům je však ještě cosi jiného. Zatím co se oficiální věda prostřednictvím částic chaoticky unikajících z jejích "skvělých technických zázraků" více než o osvícenost stará o naši "prosvícenost", propaganda, která se mezitím vyvinula v samostatnou vědeckou disciplínu, usiluje o to, abychom čím dál méně přemýšleli nad smyslem, cíli, způsoby a důsledky našeho konání. Pokusy směřující k manipulaci našeho genetického dědictví by nás ovšem měly vytrhnout ze sladké letargie. Dříve než bude zle. Je to jediný bod v němž z pochopitelných důvodů naprosto a beze zbytku souhlasím s názorem představitelů církví. "Bůh" - Enki - věděl co dělá a jakékoli falšování jeho díla se nevyplácí. K válkám "nebeských bohů" docházelo především proto, že se nás naši "tvůrci" snažili před tímto osudem z rukou Nefilim uchránit. Ale co nás uchrání před námi samými? Doufejme že to, co nám "ti druzí" jako druhu zatvrzele upírají přiznat: rozum!

Tajemství čísel
Tomu kdo se trochu zabývá matematikou a geometrií, jistě vám není cizí pojem "zlatý řez". Je to rozdělení úsečky na dva díly tak, že poměr menší části k větší je týž jako poměr větší části k celé úsečce: A : B = B : (A + B)
Z Fibonazziho číselné řady bazírující na těchto vztazích odvodil v patnáctém století italský matematik Luca Pacioli "zlaté číslo", kvocient 1,618 a jeho reciproční hodnotu 0,618. Vyjadřuje vztah 6 : 10 (zaokrouhleno), jinak 6 x 3600 (21600),
což se rovná deseti časovým jednotkám, v nichž se posouvají znamení (domy) zvěrokruhu! Jednotlivá znamení "vládnou" zhruba 2160 let. Kompletní kruh nebeského orloje se protočí jednou za 25 920 let. (Jednotka 3 600, odpovídající obletu Nibiru (olam), samozřejmě udává jen průměrnou hodnotu.) Ze shora uvedeného "božského poměru" 6 : 10 byl pravděpodobně odvozen sumerský desetinný systém i šedesátková soustava, používaná (slovy vědy) "primitivními agrárními kulturami", mimo jiné i v Číně.

Přehoupněme se na opačný konec světa.

Také zde se zachoval obdivuhodný matematický a kalendářní systém, spočívající na dvacítce (vigesimální číselná soustava). Jsou v nějakém vzájemném vztahu? Lze nalézt nějaká shodná data?
Nebudeme se zabývat funkcemi mayského nebo aztéckého kalendáře. Tím se podle dostupných informací zabývala spousta jiných badatelů, a mnozí z nich velmi fundovaně. Raději si vezměme pod lupu některá velice zajímavá data.
Bez teleskopů a atomových hodin
11. srpna 3114 (3104*) př. n. l. až 23. prosince 2012 (2024*) n. l.. To je bezmála 5126 let; asi 1 871 994,125 pozemských dní. Rozdíl mezi mezopotamským a mayským číslem činí zhruba 455 005 dní (1246 let). Od 11. 8. zbývalo do konce roku 3114 ještě 142 dnů, a do konce 2012 nám 8 dnů schází. Odečteme-li od roku 3113 vypočtený rozdíl 1245 let a 17 dnů, připočteme 142 a 8 dnů odečteme, dospějeme k datu 1867,41 př. n. l.
Podle našeho kalendáře to je 151 den roku 1868 př. n. l. Je to onen den roku "1 Stéblo", kdy Maye opustil Viracocha (či Cucul Can)?
_______________________________________________

* Je možné, aby se astronomové na jedné nebo druhé straně světa zmýlili o celých deset let?
V tom případě začal Nový věk až 10 let po "našem letopočtu", takže se následující výpočet možná posouvá o deset let směrem do budoucna! Vzhledem k velmi propracovanému a vysoce přesnému mayskému kalendářnímu systému, a ke skutečnosti, že rok "narození Páně" (a schůzky význačných astronomů tří národů a ras) byl církví určen prakticky "přes palec", se přikláním k názoru zaoceánských astronomů. Mayské datum "konce času" v tomto případě odpovídá 23.12.2023 - 2024. Tomu kdo sleduje zprávy o asteroidech není třeba nic vysvětlovat...
_______________________________________________

Do jaké míry lze věřit datování sestavenému podle údajů závislých na neurčitých interpretacích archeologů, kteří si dodnes nejsou jisti ani tím, mají-li se mayské "vročovací glyfy" číst shora dolů a zprava doleva (jako čínské ideogramy!) nebo opačně, je nadále oprávněná otázka. Bez zajímavosti ovšem není fakt, že podle šetření, údajně doložených dochovanými prameny, kladli Inkové přechod znamení Býka do znamení Berana do roku 2150 př. n. l.! Jinými slovy: náš letopočet by podle toho začal téměř přesně na rozhraní znamení Berana a Ryb. Dá se pak ještě hovořit o náhodě? Jaké informace vlastně stály za rozhodnutím ustanovujícím Caesarův juliánský kalendář (46 př. n. l. nahradil nedokonalý, římský lunisolární kalendář), který se bez ohledu na pozdější gregoriánské úpravy v podstatě zachoval dodnes? Jistě přitom byly vzaty v úvahu zkušenosti Egypťanů, nehledě k tomu, že astronomické zkušenosti a tabulky byly Římany převzaty od Řeků, kteří je dostali od Chaldejců, a ti je měli od...

Betlémská "hvězda"
Zdá se, že "tři králové" jdoucí za "betlémskou hvězdou" byli astronomové tří vyspělých národů starověku, kteří se sešli ze zcela prozaických důvodů: pozorováním a výpočty bylo zjištěno, že věk Berana se chýlí ke konci. Sloužila tato "konference" synchronizaci dat? Došlo k ní okolo roku 10 př. n. l., nebo o deset let později? A kdo vlastně určil "rok jedna našeho letopočtu"? Církevní pohádkáři tvrdí, že je rokem zrození Krista. Možná. Ale nikdo neví, kdy se přesně narodil Ježíš... Toto datum, označované zkratkou l. P. (léta Páně), bylo údajně stanoveno na jakémsi církevním sněmu. Souběh dat Inků a církevních tatíků (rozcházejí se o cca 0,46% !) lze jen stěží odůvodnit "náhodou". Kdo jim poradil? Jak staré jsou tyto znalosti? Pozorování na obou stranách světa evidentně probíhalo dvěma různými způsoby a za použití jiných matematických soustav, a přesto ta téměř neuvěřitelná shoda.
Nezbývá než připustit, že kdysi, kdosi stanovil všeobecně a na všech kontinentech platná "pravidla hry" a určil bod nula, od nějž se odvíjela veškerá následná měření a pozorování! Tato pravidla byla po tisíciletí skryta pod pláštíkem různých kultů, jejichž dodržování měli na starosti kněží-astronomové.

Mezi historiky převládá názor, že kalendáře vznikly za kultovními účely. Tedy proto, aby se vědělo, kdy je třeba slavit který náboženský svátek. Daleko logičtější je ale předpoklad, že svátky byly dodržovány proto, aby se neztratil, nebyl významně (mimo daná pravidla) pozměněn nebo dokonce zcela zapomenut kalendář! To by totiž současně znamenalo ztrátu z generace na generaci předávaných astronomických znalostí, a tím i ztrátu kontinuity po řadu tisíciletí udržovaného systému. Kdosi předpokládal, že tři (přinejmenším) různé matematicko-astronomické systémy s jedinou "nulou" na počátku jednou upoutají čísi pozornost. Podařilo se mu to dokonale.

V zajetí velkých čísel
Vraťme se ještě na chvíli do Mezopotámie. Na hliněných tabulkách provedené výpočty dokladují, že si sumerští počtáři pohrávali se skutečně astronomickými čísly. Jedno z nich je 12 960 000 000. Prof. H. V. Hilprecht zjistil, že jde o číslo odvozené z fenoménu precese. Zopakujme si, že k uzavření kompletního precesního cyklu dochází po 25 920 letech.
(12 x 2 160). Toto číslo představuje takzvaný platónský rok. Uvedené sumerské číslo je násobkem hodnoty 500 platónských let!
Nejvyšší mayské číslo, rozluštěné na nápisu v Cobá (opět s výhradou správné interpretace psaní mayských čísel z dostupných zdrojů), je:
41 341 050 000 000 000 000 000 000 000 let...

Velmi zajímavým datem vyčteným z málo známého palenqueského nápisu je rok 4722 n. l. Uzavírá 8000letou periodu, která započala roku 3278 před naším letopočtem. 23. říjen téhož roku mohou naši prapravnukové oslavit jako 80 výročí Pacalova kalendářního cyklu...
Pacalovo "jubileum", Inkové a hebrejský kalendář
Cítíte tu hádanku? Jako kdyby nás kdosi chtěl navést co nejblíž k jakémusi veledůležitému datu. Podívejme se na to ještě jednou:
1/ Mayský kalendář, z dosud nerozpoznatelného důvodu, započal 11. srpna roku 3114 př. n.l. a končí 3. prosince 2012.
2/ Jiný, údajně 8000 let dlouhý cyklus, končící roku 4722 n. l., odstartoval roku 3278 př. n. l. (4722 8000); v tomtéž roce se uzavírá záhadný 80. "Pacalův cyklus" (23. října).
3/ Capac Inků určil v roce 1000 př. n. l. dobu přechodu nebeských znamení do roku 2150 př. n. l., nechal zničit všechny předchozí záznamy a zřídil astronomickou školu a observatoře, vybavené: "kameny, k nimž je upoutáno Slunce" (intihuatana).
4/ Sumeři dělili 10 dílů Velkého kruhu nebeských znamení ("platónského roku") číslem 3600 (10 x 2160 = 21600 / 3600 = 6). 6 x 10 x 6 x 10 = 3600. Aby se dopracovali k tomuto výsledku, museli předem znát délku platónského roku. Čísla lze vykrátit; výsledkem je poměr 10 : 6 - "zlatý řez" řeckých geometrů a architektů.
Řekové se opravdu měli od koho učit...

Ad 2 skrývá záhadu. Vládce Pacal se údajně měl dožít věku 80 let. Pokud by měly být roku 4722 po osmdesáté oslaveny jeho osmdesáté narozeniny, musel by se narodit roku 4401 př. n. l. Délka Pacalova života, který se podle údajů archeologů měl narodit 22. 3. 603 n. l., za tím zřejmě nebude. Zkusme tedy posvátný dvaapadesátiletý cyklus.
Takže: 52 x 80 = 4160 4722 - 4160 = 562
Počátek cyklu leží v roce 562 n. l., přesněji: je to 23. říjen 562. Význačný rok a den? Ale proč? To snadno zjistíme:
562 + 2150 = 2712      2712 : 52 = 52! (S minimální, synchronizovatelnou chybou 1/10.)
Za počátek Pacalova cyklu tedy s největší pravděpodobností lze považovat datum ukončení padesátého druhého 52letého cyklu, počítaného od matematicky stanoveného počátku "vlády" znamení Berana, výměny, která byla příčinou sváru mezi sumerskými "bohy". Jarní bod východu Slunce se totiž za vlády znamení Býka z jakýchsi závažných důvodů posunul, takže pozorováním nebylo možné určit kdy k této změně došlo. Od té doby přestalo Slunce vycházet s příslušnou hvězdnou konstelací v pozadí a Polárka (fixní hvězda označující sever) se přesunula z Velkého do Malého vozu! (Blíže: Tunel do kosmu, str. 111.)

S totožným údajem se kupodivu střetneme u "písma neznalých" Inků. Jakým způsobem, nebo podle jakých znalostí, bylo tehdy celosvětově synchronizováno datum, uváděné Mayi v toleranci 24 hodin? Pozorováním Plejád?
Kultura Inků údajně s mayskou nemohla mít žádné kontakty.
Je to jinak? Platí snad přesmyčka CAPAC - PACAL?
V jakém vztahu k Pacalovu údaji je cyklus 8000 let? Je snad reliktem datování užívaného před geologicky vzato nedávnou katastrofou, která změnila tvář a běh Země? Jako hebrejský nebo juliánský kalendář? Mimochodem: 52 x 80 = 4160 - (rok) 2000 = 2160
Na tyto otázky ještě musíme hledat správnou odpověď.

Hebrejský (nippurský) kalendář zdánlivě vychází z jakéhosi divoce stanoveného, blíže neurčitelného data, dříve považovaného za počet let uplynulých od stvoření světa. Zkusme výpočet obrátit. Letos (1999) podle něj píšeme datum 5759. Odečteme-li 2160 let, dospějeme k číslu 3599. V roce 2000 to bude přesně 3600 let - odpovídajících nejen plné hodnotě sumerského Saru (vládce) - ale i číselné hodnotě hebrejského pojmu Olam - oběh, kulminace, cyklus.
Už třetí "náhoda"? To stěží.

"Svěřuji ti do správy Zemi, od Olam po Olam." (Jahve)

Zdaleka jsme nevyčerpali všechny možnosti. Úmyslně se vyhýbám složitým konstrukcím a držím se pouze jednoznačných, přímo do očí bijících dat. Výčet zdaleka není kompletní, další úvahy a propočty rád přenechám těm, kteří mají zájem a ještě dovedou (a hlavně chtějí) samostatně přemýšlet. (Výsledky vašich úvah a výpočtů můžete zveřejnit na těchto stránkách.)
Poslední dobou slýchám námitku: "Proč by si někdo dával práci s tím, aby ve skrytých obrázcích, a proč právě touto cestou a ne přímo, signalizoval svou dávnou přítomnost?
A i kdyby to tak nakrásně bylo, v čem nám to pomůže?"

Otázka by měla být položena úplně jinak! Je jisté, že pokud bychom nedosáhli určitého kýmsi předpokládaného stupně vývoje, zůstala by pro nás tato díla pouze nenapodobitelným způsobem vypracovanými uměleckými projevy primitivních pohanů, ovlivněných jakýmsi prapodivným kultem.
Předně si myslím, že nezvratný důkaz potvrzující existenci vyspělé pozemské civilizace nebo dokonce návštěvu mimozemských entit v šerém dávnověku, je velmi závažný. Tato okolnost by nás měla přimět ke změně životního stylu, a k zásadním úvahám nad uspořádáním celého lidského společenství. Nejde o režim, jde o SYSTÉM!

Musíme přehodnotit veškerá data ve smyslu obdivuhodného výroku císaře Juliána (331 - 363), který řekl:
"To, co se nám v mýtech zdá být nepravděpodobné otevírá cestu k pravdě. Čím je záhada rozporuplnější a neobvyklejší, tím více nás nabádá abychom se nespoléhali na pouhé slovo, ale abychom se snažili pochopit pravdu, která se v něm skrývá."

Moudrá slova, která, jak si čtenář jistě vzpomene, jakoby vypadla ze slovníku "mariánského zjevení", by se měla stát životním krédem každého samostatně myslícího člověka chystajícího se přežít počátek třetího tisíciletí.

Ukázali jsme si, že nám zde kdosi zanechal několik zdánlivě nesouvisejících kalendářních a matematických systémů, které se v kardinálních bodech sbíhají.
Užívaná desítková soustava je ze všech matematických systémů tím úplně nejneohrabanějším. Mezitím globálně prosazovaný decimální systém nemá žádnou jinou výhodu než tu, že dětem umožňuje snadněji počítat pod lavicí na prstech. Posuďte sami:
- Desítka je beze zbytku dělitelná jen dvojkou a pětkou. Stovka dvojkou, čtyřkou, pětkou, desítkou, dvacítkou a dvaceti pěti.
- Sumerskou šedesátku naproti tomu lze beze zbytku dělit: dvojkou, trojkou, čtyřkou, pětkou, šestkou, desítkou, dvanáctkou, patnáctkou, dvacítkou a třicítkou.
- Astronomii a geometrii si bez sexagesimální soustavy vůbec nedovedeme představit. Patří sem: měření úhlů, rozdělení kruhu, počítání času atd. atd.
- Sumerští matematici dokázali řešit rovnice o dvou a třech neznámých, podle pevně stanovených vzorců. (F. Thureau-Dangin; Textes mathematiques Babyloniens)

K tomuto systému jsme nebyli schopni nic dodat. Hloupé koeficienty umožňující přepočet "normohodin" v setinách hodiny, a jiné podobné "vymoženosti" soustavy SI, nelze považovat za přínos. Naopak. Mnohé výpočty, například v souvislosti s časovými údaji a měřením úhlů, nám díky neznalosti tohoto geniálního systému dělají obrovské potíže - jsme nuceni všechno přepočítávat na jednotky desetinné soustavy, hýřící nulami. Nemálo programů v našich počítačích pracuje se zbytečně složitými algoritmy, jen proto, že programátoři neovládají sexadecimální systém. Jedinou zemí, kde díky konzervativnímu přístupu ještě v praxi živoří skrovné pozůstatky tohoto umění, je Anglie.

Pokud skutečně byla založena mimozemskými návštěvníky, doplňuje kamenná knihovna obsah matematicko-astronomického sdělení o tyto údaje:

1/ Byli jsme tady a vypadáme jako vy."
2/ "Disponujeme (nebo měli jsme) vyspělou technikou, jejíž vyobrazení můžete vidět na vlastní oči. Digitální technologie nám umožnila vytvořit vámi dosud ne zcela rozšifrovaná poselství."
3/ "Pokud to bude v silách vašich počítačů a dokážete pochopit několik prostých zásad, můžete z kamenných desek i textů pečlivě uchovávaných pod zástěrkou náboženských kultů vyzískat informace, které vám v nastávajícím období mohou být velmi prospěšné.
4/ Berte vážně matematicko-astronomické informace, které jsme vložili do kalendářních systémů, astronomicky orientovaných staveb a "náboženských legend" národů všech končin Země."
5/ "Kromě nás zde už po celá tisíciletí působí ještě jedna, člověku nepřátelská entita. Mějte se před ní na pozoru."

Je to snad málo?
Není to ani trochu samoúčelné a fantastické, jak se někomu může na první pohled zdát. Badatel a matematik H. Harleston, stojící v údivu nad urbanistickými plány Teotihuacanu, konstatoval:

"Takovou koncepci mohla vytvořit jen vyspělá civilizace, a to pouze na základě počítačového zpracování. Musela disponovat dokonalými znalostmi o atomu, astrofyzice, geodetice a dalšími informacemi, které se pro nás staly dostupnými teprve dnes, v kosmickém věku." (A Mathematical Analysis of Teotihuacan; 16. I. Conf. Americanists 1974)