JADERNÉ ELEKTRÁRNY: Dopis do Francie
10. ledna 2007


Nedávno se na redakci NP obrátil jeden česky mluvící člověk, který žije ve Francii. Napsal toto:

Panove,

pisu vam z ciziny, nepouzivam didaktiku, mam cizi klavesnici.

Je mi absolutne jasne ze je obrovsky rozdil mezi jadernou elektrarnou, hlavne tou co narysovaly a

mozna i postavily sovetsky inzenyri (pisu mozna, mam dojem ze tam mate jadernou elektrarnu co je

stale ten stary rusky model), a mezi napriklad vetrnyma elekrarnama jak pisete, postavene v

otevrenem mori nebo na pobrezi, tam kde jsou velmi dobre vetrne podminky, a vetsi cast roku (jsou o

hodne drahsi nez postavene na sousi, jako napriklad vedle Palm Springs v Californii).

Tady neni otazka ceny nebo hodnoty, ale otazka bezpecnosti. Stale si pamatuji jak jsem prozival

nehodu Cernobylu v cizine, a vim kolik lidi stale umira napriklad ve Francii atd. na zvyseny pocet

rakovin... Se zenou velmi radi zbirame houby, ale doted ty houby tady u nas v cizine jsou dost

otravene kvuli Cernobylu (napriklad ve Svycarsku ve state Ticine, atd.).

V pripade nehody v Temeline tam vsichni kolem budou zasazeny radioaktivitou strasnym zpusobem. Ta

moznost tam je, je otazka jaky je tam provoz, bezpecnost, kvalita elektrarny, atd. I v Japonsku

(kde jsem delal)se stanou nehody, i kdyz je to zeme se spickovou technikou a bezpecnosti.

Osobne nejsem proti Temelinu, ale vedle bych rozhodne bydlet nechtel.

Navic je tady taky otazka teroristickeho utoku…

Protože se jeho dopis týkal jednoho mého článku, uveřejněného na NP (Bursík chce odstavit Temelín!,

21.12.), napsal jsem tomuto muži dopis. Jméno pisatele neuvádím, není důležité.

1) Jaderné elektrárny versus větrné. Možná jsem to ve svém článku špatně napsal, ale dnes není

vůbec dilema, jestli jaderky, nebo větrníky. My dnes musíme používat všechno v nějakém rozumném

mixu, který zajistí „přežití“ Evropy. Blížící se závislost Evropy na dovozech energií je hrozivá. V

roce 2030 to má být 75%!

Pokud budeme srovnávat bezpečnost jaderných a větrných elektráren, dojdeme patrně k tomu, že větrné

mají na svědomí méně lidských obětí než jaderné. Budeme-li tyto dva druhy producentů energie

srovnávat pokud jde o náklady investiční, pokud jde o množství spotřebovaného betonu na jednotku

instalovaného výkonu, pokud jde o stabilizovanou dodávku proudu, pokud jde o cenu proudu, vyjdou

nám jako výhodnější vždy elektrárny jaderné. Ale jak jsem již zmínil, musíme dnes využívat všeho,

co je k dispozici, a tak je třeba stavět jak jaderné, tak větrné elektrárny všude tam, kde je to

výhodné. Otázka je, zda zapojovat do sítě velké množství elektráren větrných, nebo je raději

používat lokálně například na výrobu vodíku nebo na přečerpávání vody. Určitě si vzpomenete na

listopad, kdy došlo k velkému výpadku proudu, který zasáhl i pět milionů Francouzů. Důvodem bylo

neuvážené vypnutí jedné linky 400 kV firmou EoN v Německu, ale také zvýšený výkon větrných

elektráren na severu Německa (6000 MW), který nebylo čím odvést na jih Německa. Čím, tím myslím

dalšími vedeními 400 kV. Podíváte-li se na stránky www.ceps.cz, zjistíte, co dělají větrné

elektrárny na hraničních profilech. Je jasně vidět rozdíl mezi plánovanými a skutečnými přenosy. A

koresponduje to s vývojem počasí na severu Německa.

2) Na Temelíně máme ruský model reaktoru. To máte pravdu. Nevím, co je pro Vás starý a co nový

model ruského reaktoru, takže zde nemohu dost dobře reagovat. Jisté je, že nynější reaktory VVER

1000 jsou konstrukčně lepší, než ty na Temelíně. Jsou například mnohem lepší, než reaktory VVER

440, které používá Finsko na jaderné elektrárně Lovisa v kombinaci s řídícím systémem firmy

Siemens. Ono nejde jen o stáří projektu, ale jde také o kulturu provozování elektrárny. Například

starší česká elektrárna Dukovany je také typ VVER 440 a má roční poruchovost 0,1 %. Temelín měl za

minulý rok 2006 poruchovost cca 3%. Stále ještě nemáme ustálený provoz a jestli víte, co je to

vanová křivka, pohybujeme se jako mladá elektrárna hodně v levé části křivky. Pokud jde o jadernou

bezpečnost, je Temelín hodnocen (i rakouskými odborníky) na konci první pětiny těch nejlepších.

Tedy 20% elektráren ve světě je lepších, 80 % horších. Jinak pro informaci, průměrná poruchovost

jaderných elektráren v Evropě jsou cca 2 %.

3) Píšete, že jaderné elektrárny nejsou otázkou ceny nebo hodnoty, ale bezpečnosti. Naprosto s Vámi

souhlasím. Pokud se podíváme do celosvětových statistik úmrtnosti při provozu energetických

zařízení, je to asi tak: na výrobu 1 TWh elektrické energie v jaderných elektrárnách připadá jeden

mrtvý (horníci v uranových dolech, nehody na elektrárně, Černobyl, ozáření při manipulaci s

radioaktivními produkty atd.). U vodních elektráren je to 10 mrtvých (pracovní úrazy při stavbě

přehrady, protržení hrází). U uhelných elektráren je počet obětí na vyrobenou 1 TWh el. energie

dokonce 20 (úmrtí horníků v dolech [cca 55 lidí za den na světě]), pracovní úrazy na elektrárnách,

úmrtí obyvatel v okolí elektráren (v České republice cca o 4 roky kratší život obyvatel

severočeského regionu, kde je většina uhelných elektráren).

Ano, byl tu Černobyl, ale když se na to podíváte statisticky, výbuch jedné jaderné elektrárny

zdaleka „nestačil“ na obrácení žebříčku nebezpečnosti různých zdrojů.

Pokud bychom chtěli provozovat elektrárny s ohledem na tuto statistiku, museli bychom nejdříve

odstavit všechny elektrárny uhelné. I z hlediska skleníkových plynů by to bylo skvělé! Ale prostě

to nejde. A když se podíváte třeba na Čínu, tak ta za příštích dvacet, třicet let dokáže svými

skleníkovými plyny ovlivnit celý svět. I když my zde v Evropě budeme plnit „Kjoto“ do puntíku.

4) Píšete, že víte, kolik lidí umírá ve Francii na následky Černobylu. Já to nevím a velmi by mě

zajímal zdroj, z kterého čerpáte.

Mohu Vám však posloužit českými údaji. Po Černobylu se nad územím Československa objevil stejně

jako jinde především Jód 131 a potom Cesium 137. Jódu bylo max. 10000 Bq/m2. Což znamenalo na

některých místech například překročení normy na obsah jódu v kravském mléce a toto se muselo

vylévat.

Dávka pro obyvatele republiky byla první roky po výbuchu cca 0,2 mSv/ročně. Dávka z přirozeného

pozadí je pro českého občana 2 až 3 mSv/ročně. Předpokládám, že podobná dávka bude i pro

francouzského občana.

Jinak jsem četl nedávno nějakou studii, podle které v Čechách zemře do roku 2070 na černobylskou

radioaktivitu cca 600 lidí. Dávky v Čechách byly po Černobylu velmi nízké, proto tento počet

vychází z pravděpodobnostních a nikoliv prahových účinků. 600 lidí je tragedie. O tom není sporu.

Daleko horší to však je u rakovin obecně. V Čechách statisticky každý třetí občan onemocní

rakovinou a každý čtvrtý na ni umírá. Rakovina je obrovský problém našeho současného životního

stylu! Do roku 2070, do kterého zemře cca 600 lidí v Čechách na rakovinu „černobylskou“, zemře

přibližně 250 000 lidí na rakovinu z jiných příčin. Pokud bychom například nahradili jaderné

elektrárny uhelnými, počet rakovin ještě vzroste. Naši a budoucí generace čekají velmi závažná

rozhodnutí…

5) Zmiňujete se o otravě hub například ve Švýcarsku. Mimochodem, když jsme u Švýcarska, jeho

energetika je tvořena jádrem a vodou. Podle mne je to téměř dokonalá kombinace.

Pokud jde o houby v Čechách, tak dodnes obsahují právě Cs137. J131 má poločas rozpadu 8 dní a je

tedy logicky dávno pryč. Cesium má poločas rozpadu 30 let, a tak bude ještě nějaký čas – například

v houbách nebo v lesní zvěři – detekován. Cesia nebylo na světě po Černobylu tolik, jako po

zkušebních výbuších jaderných bomb v šedesátých letech, ale o tom se moc nemluví. I když i u Vás ve

Francii o tom víte své, že?

Pracovníci Temelína chodí pravidelně na kontrolu vnitřní kontaminace. U těch, kteří chodí hodně na

houby nebo jedí hodně srnčího nebo kančího masa, lze detekovat právě Cs137. Máme u nás dokonce

člověka, který mívá Cs137 v těle až 800 Bq. Tato hodnota je poměrně vysoká, ale zdaleka nedosahuje

hodnoty aktivity draslíku v lidském těle, která je v těle cca 80 Bq/kg, tedy u průměrného člověka

cca 6 až 7 tisíc Bq. Toto číslo není dáno místem, a proto u Vás ve Francii jste ozařováni draslíkem

stejně jako u nás v Čechách.

Podle mého názoru se nemusíte vůbec bát chodit na houby. Ani ve Švýcarsku. Ale je to samozřejmě na

Vašem rozhodnutí.

6) Píšete, že v případě nehody v Temelíně by byli všichni v okolí zasaženi radioaktivitou „strašným

způsobem“. O tom by se dalo samozřejmě diskutovat, ale podle zabarvení Vašich slov soudím, že se

radioaktivity skutečně bojíte…

Pro Vaši informaci. Temelín má samozřejmě jako každá moderní jaderná elektrárna spočítanou

pravděpodobnost největší projektové havárie, kterou je velké tavení paliva s vážným – nevratným –

poškozením aktivní zóny reaktoru. Metoda výpočtu, tedy z anglické zkratky PSA, je časově velmi

náročná. Na Temelíně trval výpočet 18 měsíců. Závěr je takový, že max. projektová havárie se může

na Temelíně stát s pravděpodobností 10-7, tedy jednou za 10 000 000 let. Poslední francouzské

elektrárny Choooz a Civaux mají tuto hodnotu lepší, stejně jako nejmodernější jaderné elektrárny

japonské (až jednou za 500 milionů let).

Ve Finsku nyní staví forma AREVA nový reaktor EPR, které bude ještě bezpečnější. Bude mít pod sebou

keramické lože pro případ protavení reaktoru. Aby nedošlo k „čínskému syndromu“, jak je popisováno

v Prometheovi v plamenech. Stejný reaktor se bude v dohledné době stavět i ve Flamanville. A já

věřím, že jednou i v České republice.

Sám si prosím promyslete, jsou-li výše uvedená čísla dostatečnou bezpečností, nebo jestli byste i

tak trval na odstavení jaderných elektráren například v Čechách, ve Francii nebo v celé Evropě.

Ještě pro Vaši informaci, v případě max. projektové havárie na Temelíně by byla radioaktivitou

zasažena krajina v okolí ve směru větru do vzdálenosti cca několika až dvaceti km.

Teď se možná usmíváte, protože si pamatujete na Černobyl, radioaktivita kterého se dostala do celé

Evropy. Odpovím: Mezi projektem Temelína a Černobylu je cca 30 let vývoje. Zajděte si na parkoviště

a postavte si vedle sebe Citroen, který řídila jeptiška ve filmech s četníkem ze Saint Tropez a

vedle si postavte například Citroen Picasso. Otevřete si kapoty a podívejte se na motory. Uvidíte

rozdíl cca třiceti let vývoje… Podobný rozdíl je mezi Černobylem a moderními elektrárnami.

Mimochodem, reaktory černobylského typu RBMK 1000 jsou ještě v Rusku a v Litvě v provozu. Už by to

chtělo něco nového… Ale poručte Rusům…

Jinak zmínil jste Japonsko. Byl jsem tam v roce 2001 na dvou elektrárnách – Shimane a Mihama. Mohu

říci s plnou odpovědností, že se v Čechách nemáme za co stydět.

Japonci mají ale obrovský problém se zemětřeseními. Mají dokonce speciální trenažér, kde testují

nové komponenty do jaderných elektráren a velké hydraulické písty jim simulují otřesy země. Jenže

Japonsko téměř všechny energetické zdroje dováží. Nemá uhlí, ropu, plyn. Psal jste o bezpečnosti.

Japonsko je příkladem, kdy nebezpečí jaderných elektráren je zcela ve stínu nebezpečí nedostatku

energie a tím kolapsu celé země.

Osobně bych si velmi přál, kdyby takto začali uvažovat i evropští politici. Závislost na ruské ropě

a plynu a na ropě z arabských zemí mně osobně způsobuje nepříjemný mráz na zádech. A obnovitelné

zdroje nás – bohužel – nezachrání.

(Ve chvíli, kdy upravuji tento dopis pro NP, právě Rusové uzavírají kohouty na ropovodu Družba.

Naštěstí má naše republika zásoby ropy na cca 100 dní.)

7) Píšete, že osobně nemáte nic proti Temelínu, ale že byste vedle něj bydlet nechtěl. Tomu

nerozumím… Když se něčeho bojím, měl bych vědět čeho a proč. Ale je to samozřejmě Vaše věc. Z

Vašeho dopisu ani nevyplývá, jestli je to jen Temelín, vedle kterého byste nechtěl bydlet a u

ostatních jaderek ano, nebo jestli byste nechtěl bydlet u žádné jaderky. V prvním případě je to

podle mého názoru nedostatek informací, ve druhém případě je to naprosto Vaše svobodné rozhodnutí a

já ho plně respektuji!

Já osobně budu vždycky raději bydlet u jaderky, než u uhelné elektrárny nebo blízko u řeky nebo u

skládky komunálních odpadů nebo u chemické továrny nebo u velkovýkrmny prasat či kuřat atd.

Zkušenosti!

8) Zmiňujete teroristické útoky. Ano, je to častý argument protiatomových aktivistů. Je to zase

otázka názoru a informací. Jednou jsem četl článek v novinách, kde se psalo o možném úniku čpavku z

chladícího systému jednoho zimního stadionu v Plané nad Lužnicí (malé město v Čechách). Mají tam 10

m3 čpavku a v případě prasknutí nádrže nebo v případě teroristického útoku by si to vyžádalo cca

250 obětí na životech… Je to jenom jeden stadion, kterých je v Čechách a i ve Francii mnoho…

O teroristických útocích na jaderky se mluví hlavně po 11. září 2001. Němci dokonce chystají

zařízení, které by v případě náletu letadlem na elektrárnu vypouštělo hustý dým. Opatření na

Temelíně jsou taková, že existuje pro letadla zakázaná zóna o poloměru 22 km. V okamžiku, kdy

nějaké civilní letadlo změní trasu, startují – v České republice – gripeny. Totéž i v případě

Dukovan. Kromě toho jsou tu raketové základny… Jsem přesvědčen, že by se dnes nikdo nerozpakoval

sestřelit unesené letadlo. Nakonec, jestli si vzpomínáte, tak v létě 2005 letělo jedno letadlo z

Kypru, na palubně došlo ke ztrátě tlaku a letadlo bylo neovladatelné. Za dohledu dvou F-16 řeckého

letectva spadlo do hor. Řecký ministr obrany několik dní nato přiznal, že dával letadlu pět minut.

Potom by bylo hlídkujícími F-16 sestřeleno. Ne proto, že by ohrozilo nějakou elektrárnu, ale proto,

že by mohlo spadnout na nějaké město.

O teroristických útocích bychom si mohli vyprávět dlouho. Můj názor je takový, že je mnoho

jednodušších cílů. Plynovody, ropovody, chemické továrny, zimní stadiony, veřejné vodovody

(dovedete si představit takových několik desítek dekagramů polonia 210 v pařížském vodovodu?

Katastrofa! A kdo ten vodovod hlídá?). Raději nedomýšlet! Jsem přesvědčen, že kdyby byl útok na

jadernou elektrárnu tak jednoduchý a tak účinný, tak už to dávno nějaký terorista udělal.

Vážený pane, budu rád, když o tom, co jsem napsal, budete alespoň pár minut přemýšlet.

P.S.: Tento dopis (trochu upravený) jsem odeslal 3. ledna 2007. I přesto, že měl zmíněný pisatel

zájem o dialog, zatím se neozval.

Jiří Tyc