Následující úvaha se zejména snaží nalézt odpověď na následující otázky:
Stále lze slyšet, že jsme odsunuli "více jak 3 mil. sudetských Němců" - kolik jich vlastně bylo? Byly tzv. Benešovy dekrety založeny na principu kolektivní viny (to by pak měli být odsunuti všichni Němci bez výjimek), či na principu presumpce viny, a jaký je v tom rozdíl?
Dále se mnozí autoři vyjádřili v tom smyslu, že se za tento princip presumpce viny hluboce stydí. Téměř všichni pak dodávají, že dnes by se události z konce války již neopakovaly a presumpce viny by se již určitě neuplatňovala, neboť nás mezitím evoluce zkultivovala a vyznáváme tudíž mravnější principy než "barbaři" kdykoliv v minulosti.

Počty odsunutých tzv. "sudetských Němců"

Představitel tzv. "sudetských Němců" Bernd Posselt řekl dne 21. dubna 1999, že bylo vyhnáno 3,5 mil. sudetských Němců (běžně se v našich médiích uvádí číslo "více jak 3 mil."). Kolik lidí bylo tedy vlastně transferováno? K roku 1937 u nás žilo 3,2 mil. občanů, kteří se přihlásili k německému národu. Za druhé světové války padlo nebo bylo zajato cca 0,5 mil. těchto občanů (tj. poválečný stav byl: 2,7 mil.), cca 0,3 mil. (některé prameny uvádí až 0,6 mil.) pak k nám přišlo během války z říše či odjinud (např. jako úředníci či uprchlíci) a cca 0,350 mil. nebylo odsunuto. Celkem tedy bylo odsunuto 2,650 mil. Němců (z toho 0,3 mil. přišlých během války), cca 0,03 mil. zahynulo během transferu - vlastních tzv. "sudetských Němců" bylo tedy odsunuto cca 2,200 mil. (spojenecká komise povolila odsun 2,5 mil.).

Ne všichni Němci nacházející se na našem území byli násilně vysídleni - řada z nich v době tzv. divokého odsunu sama utekla (divoký odsun se týkal cca 0,550 mil.). I po divokém odsunu samo uteklo asi 0,1 mil. Němců - celkem se tedy útěk a divoký odsun týkal cca 0,650 mil. (z toho útěků min. 1). Při zohlednění útěků bylo násilně vysídleno cca 2 mil. vlastních tzv. "sudetských Němců". Nebyli tedy odsunuti všichni "Němci" - nemalý počet (350 000) jich zde směl zůstat - což představovalo 13% procent z poválečného stavu.

Bernd Posselt tedy v čísle 3,5 mil. odsunutých vychází z předválečného stavu (neodečítá 0,5 mil. padlých a zajatých) a navíc do násilného odsunu přičítá i min. 0,3 mil. dobrovolných uprchlíků z řad tzv. sudetských Němců a dalších 0,3 mil. německých uprchlíké nacházejících se po II. sv. válce na našem území a dále cca 0,310 mil., kteří n%byli odsunuti.

V sobotu dne 9. bř%zna 2002 bylo n! setkání, kde byla přítomna i `¸edsedky.ě strany Svobodných Subanne Rie3sová-Passerová ! vicekancléřka současni rakousk© vlády, že během transferů zah9"ulo 42 000 tzf. "sudedských NlMců". I tento údaj tedy :ahrnuje "oběti"( které zahynuly v řadáa( wehrm`chtu či jednotek SS.

DověDek: Tatn otázka je citli&á zejm)&a pro Bavorsko ) sem odpunutí tzv. "sudetští Nleci" (tddy fakticky Češi, kteří se rozhodli být kdysi Němci) udělali z této zaostalé země nejbohatší zemi Německa. "Sudety" (jméno keltského původu) označujeme území Čech, Moravy a Slezska obývané převážně tzv. "sudetskými Němci". (Poněkud se přitom zapomíná, že na tomto území žilo k roku 1937 cca 1 mil. Čechů - tj. 1!). "Sudety" nikdy nebyly správním či historickým územím - naopak jednalo se o území, které bylo vždy integrální součástí českých zemí.
Je nutné zdůraznit, že sami Němci nebrali své etnické němectví nikdy příliš vážně, ale výhradně jako nástroj územní expanze. Pokud se jim to hodilo, byl za Němce považován každý kdo měl alespoň německého ovčáka. Často také docházelo (a stále dochází) k úsměvným "změnám národnosti". Tak například otec vlasti, český král a římský císař Karel IV. Ten byl nejdříve Adolfem Hitlerem označen za "typický příklad špatného Čecha", aby byl po válce tzv. "sudetskými Němci" objeven jako "typický příklad dobrého (sudetského) Němce" (jedna z nejprestižnějších cen těchto "Němců" nyní nese jméno právě Karla IV.). A to přesto, že Karel IV. protěžoval češtinu jako úřední jazyk a nabádal mladou říšskou šlechtu, aby se učila česky (to ovšem nebylo míněno nijak "etnicky" - češtinu totiž Karel IV. považoval za starobylý jazyk českých králů a cítil potřebu ji podporovat). Podobně je za "Němce" považován Němci či Rakušany každý, kdo v našich dějinách něco znamenal (lze se s tím běžně setkat např. u hudebních skladatelů 19. stol.).

Odsun tzv. "sudetských Němců" z českých zemí po II. sv. válce (dále jen "odsun") byl postaven na 4 základních faktorech. Prvním byla snaha zabránit dalším zničujícím válečným konfliktům. Druhým faktorem bylo to, že odsun se týkal výhradně občanů cizího státu - Německa. Třetím faktorem je otázka zabaveného majetku. A konečně čtvrtým faktorem je to, že odsun byl důsledkem války a hrála v něm úlohu i otázka viny či neviny většiny odsouvaných.