I poustevník, pohroužený do meditací, s pramalým zájmem o okolí, už asi postřehl podstatnou disharmonii v současném světě. Že na střetu civilizací, tak jak před lety formuloval proto vehementně kritizovaný Samuel Huntington, asi něco bude. Islám versus ti ostatní, proti všem.
Náboženské přesvědčení, prosazované s intenzivní vášní, se ale dovede projevovat v různých, i hodně odlišných verzích. Mohamedáni na rozdíl od katolíků nemají svůj Vatikán a papeže s mandátem oznamovat ty jediné závazné pravdy. Však i životní styl v islámských zemích se značně liší. V Indonésii, státu s největším počtem muslimů, mi v restauracích na Sumatře bez okolků servírovali vepřové a pivo. Předpokládám, že v Saudské Arábii by došlo k bičování hosta i hostinského. Na naší univerzitě jsem měl co činit s několika diplomaty z přísných muslimských států. Ke svému zaměstnání u OSN se pustili do postgraduálních studií. Podílel jsem se na jejich výuce a setkával se s nimi i společensky. S výjimkou jednoho prince si všichni značně potrpěli na alkohol, zejména francouzský koňak, Alláhem jistěže zavržený satanský nápoj. Saudské dámy z privilegovaných kruhů, vracející se z nákupů v Paříži, na letadle po požití posledního koktajlu si odskočí na WC překrýt modní kostým cudným černým hábitem - ona burka či abaya zvaná.
Značně důležitější než takovéto episody pokryteckého počínání, denně spatřitelného v křesťanském světě v přemnohých podobách, jsou důkladné neshody v otázkách uspořádání společnosti, státu, světa. V dřívějším článku (NP, 21.10.02) jsem porovnal záměr mluvčího Al-Káidy, usilujícího o zabití čtyř milionů Američanů, v kontrastu s Osamou bin Ladinem, který se domáhá zabití úplně všech, bez výjimky.
Páteční kázání v mešitách se ale liší pouze vehemencí vyjádřených vášní. Šejk Wajdi Al-Ghazzaawi se zasloužil o webbovou stránku s tisíci projevy s šesti základními tématy:
1. Křestané a Židé jsou nevěrci, nepřátelé Alláha.
2. Židé - potomci prasat a opic.
3. Je nemožné uzavřít mír s Židy.
4. Muslimové musí vzdělávat své děti v nenávisti vůči Židům a křesťanům.
5. Palestinský boj musí být svatou islámskou válkou.
6. Práva pro muslimské ženy je trik Západu zničit islám.

Texty pátečních kázání v hlavních mešitách Saudské Arábie jsou k dispozici na webové stránce http://www. alminbar.net. V saudskou vládou kontrolovaném deníku Al-Jazirah vážený publicista Dr.Muhammad bin Al-Schwey´ir, též šéf redaktor publikace islámského výzkumu, informoval o židovském zvyku či spíš zlozvyku rabínů lapat jinověrce a jejich krev používat při přípravě hodů o náboženských svátcích. Týž autor se odvolává na Protokoly (plán Židů ovládnout svět) a méně známý falzifikát - řeč Benjamina Franklina, varujícího před židovským nebezpečím. V internetovém magazinu Al-Ansar s vřelým vztahem k Al-Káidě, autor Seif Al-Din Al-Ansari podrobně se zabývá (24.8.82, www.jehad.net) veršem Koránu "Alláh bude mučit nevěrce." Dozvídáme se, že to je zkrátka příkaz od Boha, nedá se nic dělat. Leč tato nevyhnutelnost kolapsu západní civilizace nesmí uspávat mohamedány, aby polevovali: kýžený výsledek se sám od sebe nedostaví.
V téže době francouzský spisovatel Michel Houellebecq se dostal před pařížský soud kvůli interview v literárním časopisu Lire a svým slovům, že Korán se nedá číst, že islám je to nejstupidnější náboženství. Těžko ale lze před soud popohnat podrobnou zprávu OSN (United Nations Development Program) o stavu rozvoje ve 22 arabských zemích a vyhlídkách pro příští generace ( Arab Human Development Report 2002: Creating Opportunities for Future Generations). Zabývá se hodnocením dosažené životní délky obyvatelstva, jeho gramotosti, školní docházky, domácího produktu per capita, a tří deficitů: nedostatku občanské svobody, emancipace žen a uplatnění schopností, znalostí obyvatelstva v porovnání k příjmům.
Výsledky: Co do deficitu občanských svobod, výsledky arabských zemí jsou dokonce horší než je stav v rovníkové (sub-Saharan) Africe. Stejně je tak tomu v dosažené gramotnosti: z počtu 280 milionů Arabů, 65 milionů jsou analfabeti, z toho dvě třetiny jsou ženy. Arabské země mají rovněž ty nejhorší výsledky v přístupu k informacím (Information and Communication Technology) a ve vynaložených nákladech na vědecký výzkum: pouhých 0,4% výdajů všech arabských zemích dohromady, v porovnání s Israelem, který tomu věnuje 2,35% čili víc než padesátkrát tolik. Tyto poznatky přiměly Dr.Rima Khalafa, ředitele Regionálního úřadu arabských států, k varování , že v případě dalšího potrvání takových nedostatků, arabským zemím se v moderním světě nepodaří uspět. (Egyptský Al-Ahram Weekly On-Line, 11-17.7.02). Úvodník kuvajtského deníku Al-Watan (3.7.02): "Arabové žijí v době temna."
Již před zveřejněním této zkrušující zprávy, Mahathir Mohamad, ministerský předseda Malajsie, na shromáždění tzv.Organization of Islamic Conference, sdružujících 57 států, kritizoval (The New York Times, 8.5.02) Muslimy - tedy nejen Araby, že především oni sami jsou zodpovědni za bídu, kriminalitu, korupci, nespravedlnost a všemožné nedostatky ve vlastních zemích.

Souhlasím s názorem, že hlavní příčinou antiamerikanismu v muslimském světě je jeho selhávání, až přespříliš viditelné neúspěchy ve správě státu, ekonomie a společnosti. Daleko snažší a jednodušší je pak svádět vinu na nevyvratitelné byť rovněž nedokazatelné konspirace, na satanské vnější síly, a též se obluzovat romantickými hyperbolami o vlastní nádherné minulosti. Osama bin Ladin je oslavován za svou odvahu a ničivou potenci, a v Pakistánu, jeho severozápadní provincii, nejčastější jméno chlapečků, narozených po 11.září 2001, je Osama. Průzkumy veřejného mínění potvrzují, že mezi Araby méně než jeden ze šesti hodnotí USA příznivě. I v Kuvajtu, za jehož nezávislost vděčí Američanům, převažuje negativní hodnocení (48% proti 40%). Rozdíl v nazírání na svět a snaha mu porozumět nezřídka znemožňuje jakoukoliv smysluplnou konverzaci, poznamenává Nicholas D. Kristof (NYT, 15.10.02) a jako příklad uvádí zkušenost z přednášky na Kuvajtské univerzitě, kde inteligentní mladík vyjádřil v zemi populární názor, že Saddam Hussein je americký agent. Ano, je to tak. Washington požádal tuto svou loutku, aby zahájil invazi Kuvajtu, což se pak stalo záminkou k americké intervenci, zřízení vojenských bází a ukradení arabského oleje.
Thomas L. Friednam, v USA považovaný za nejvýznamnějšího komentátora zahraničních událostí od dob Waltera Lippmanna, se teď v předvečer možného vojenského zásahu proti Husseinovi zúčastnil v Qataru semináře, v němž američtí a muslimští vědci hloubali nad otázkou reakcí veřejnosti. Friedman cituje (NYT, 23.10.02) jordánského publicistu Rami Khouriho, že "důležitá není arabská ulice, ale arabský suterén." Ona "ulice" , jíž se rozumí všeobecné veřejné mínění, je vesměs pasivní a nevýbojná. Ani jeden sebedespotičtější vládce kvůli ní nepřišel o moc, vždy se mu podařilo zmanipulovat oprávněné frustrace, zejména směrem k Israeli. Nebezpečný je ale suterén, v němž sídlí daleko míň početní, ale o to víc k akci odhodlaní, skutečných výbušnin znalí ideologové. Tupeni zaostalostí, kterou jim tak důkladně připomněla zpráva OSN, připraveni jsou zaútočit, vyhodit do povětří co možná největší symboly nepřátelského světa a tady pak diplomatické domlouvání nepomůže. "Trvá to leta politické, sociální, ekonomické a lidské degreadace stát se teroristou," tvrdí Khouri a dodává, že proti teroru lze bojovat jen rehumanizací dotyčných, pozvolnými změnami vylepšovaných životních podmínek, které z nich teroristy vytvořily.
I když by outsideři mohli přispět v takovém úsilí, hlavní odpovědnost úspěšně je prosadit bude jen na muslimech, oni si s tím musejí poradit. V deníku Al-Quds (30.9.02), vydávaném Arafatovou palestinskou správou, kuvajtský žurnalista Hamid Al-Hmoud se domáhá radikální změny ve školní výuce jako řešení neutralizovat vliv fundamentalismu: "Západní kultury, východní kultury a jejich lid jsou charakterizovány jako nepřátelé muslimů, a někteří naši fundamentalističští kazatelé každý pátek zdůrazňují špatnosti těchto kultur a lidí … ale když některý z kazatelů onemocní, jeho život zachraňuje lékař z nepřátelského tábora, bere léčiva, které vynalezl a vyrábí nepřátelský tábor. Není divu, že tento druh náboženské kultury vede ke zmatku v myšlení a chování vůči druhým, že někdy až vrcholí rozštěpenou osobností. … Amerika a Západ jsou dobře vybaveni se ubránit před důsledky radikalismu. Ale kdo uchrání nás, Araby a muslimy, před zlem extremismu, který existuje v našich společnostech?"
Éto vaše dělo! řekl by ateista Leonid Brežněv a měl by svatou pravdu. Tuto odpovědnost z beder té neradikální muslimské většiny nikdo sejmout nechce a nemůže. Naštěstí, rozumné hlasy se již ozývají. Tak například činí sudánský autor Dr.Abd Al-Wahhab Al-Effendi v novinách Al-Hayat, vycházejících v Londýně, v článku nazvaném " Bojovat proti korupci v arabském světě je jako bojovat proti katolicismu ve Vatikánu." Bez korupce by takové režimy nemohly existovat. V tomtéž deníku vyšlo (31.5.02) obsáhlé pojednání, jehož autorem je Abd Al-Hamid Al-Ansari, děkan fakulty islámského práva na univerzitě v Qataru. Tato vůdčí osobnost v oblasti výuky šárii, systému, prosazujícím různé amputace provinilců a kamenování cizoložnic, obhajuje principy, za něž by ho fundamentalisté přece museli roztrhat na kusy! Domáhá se tolerance a pluralismu, zdůrazňuje vzájemné potřeby a společné zájmy obou kultur, potřebu vážit si společného dědictví, odvolává se na verš v Koránu, který "zakazuje vnucování jen jedné kultury, režimu, ideologie či víry veškeré lidské rase. Svatá válka (Jihad) správně znamená zachování práva na pluralismus, různost, záruku svobody volby pro všechny, poněvadž rozmanitost je pokládána za přirozenou a všeobecnou pravdu…" Tak jako Západ se musí zbavit stereotypů o muslimech z dob středověku, tak muslimové se musí zbavit svých komplexů a vyhledávání konspirací. Autor pak rozdává takovéto šlehy: "Musíme se zbavit druhu myšlení, že svět se nezabývá ničím jiným než intrikami a nenávistí vůči nám, muslimům." Není to Západ, který by sabotoval naše obrození, znemožňoval náš pokrok, rozvracel naši jednotu, vyčerpal naše zdroje. Za většinu nedostatků jsme odpovědni my sami. Západní církve se zbavily komplexu z dob křižáckých válek, kdežto z našich kazatelen stále slyšíme trpkost z těchto válek a stálé volání po zničení Západu, zničení Židů a křesťanů. Náš výchovný systém obsahuje plno velikášství, odkazy na bývalou slávu , na triumfy, je odříznut od moderní vědy, pěstuje druh mentality, která snadno degeneruje ve fanatismus.
Takové hlasy ještě nepřevažují, ale přestávají být osamoceným voláním na poušti. A nejsou to jen hlasy ledajaké. Abd Al-Hamid Al-Bakkoush, bývalý ministerský předseda Libye, kaceřuje v tomtéž zdroji (20.6.02) přespříliš běžné neřesti jako hledání cizích viníků, zametání problémů pod koberec, intoleranci, shlížení se v údajně nádherné minulosti a končí slovy "Zastírat selhání a prezentovat je jako úspěch, popírat porážky a vydávat je za vítězství, nás přivede jenom k dalším útrapám a pohromám. .. My si myslíme, že dorazíme první k cílové pásce, aniž bychom se závodu vůbec zúčastnili."
Jordánský princ Haasan bin Talal formuloval svou vizi moderního islámského státu s těmito požadavky: pluralismus, neslučovat náboženství se státem, emancipaci žen a rovnost, tak jak je vyjádřena v deklaraci lidských práv OSN.
Není bez zajímavosti, že ropa prýštící z pouštního písku je nejen zdrojem bohatství zejména vládců, ale též překážkou úspěšným demokratickým iniciativám. Z oněch 22 arabských zemích, demokracii se prozatím jakž takž dařilo jen v Libanonu, který olej nikdy neměl a teď se začíná prosazovat v Bahrainu, kde olej je již značně vyčerpán. Tamější konstituční monarchie uspořádala v říjnu 2002 první volby, na nichž se směly podílet i ženy.
Konec s ošidným dilematem, totiž s otázkou: je demokratický proces vždy k prospěchu demokracie? Demokracii jen pro demokraty nebo také pro ty, kteří se ji snaží zničit? Hitler se stal kancléřem zásluhou vítězství ve svobodných volbách. V Alžírsku ve volbách vyhráli fundamentalisté, výsledek byl nedemokraticky anulován, demokratický svět si oddychl a krvežíznivé konflikty pokračují dodnes. Turecká vláda rovněž nevlídně zasahuje proti fundamentalistům, což se prozatím nestalo v Pakistánu, kde ve volbách , rovněž v říjnu 2002, prosazovatelé intolerance a fanatismu získali značnou podporu veřejnosti a zmocnili se vlády ve dvou provinciích, zrovna tam, kde se nejspíš ukrývá Osama bin Laden.