20. 5.
Židovské osady
Petr Janík

Ve válce v roce 1967 získal Izrael mj. obdélníkovité pásmo Gazy na pobřeží Středozemního moře, které dřív patřilo Egyptu a podstatně větší území na západním břehu Jordánu. Západní břeh je kopcovitá úrodná krajina se spoustou významných historických a náboženských míst včetně města Betléma. Do roku 1967 býval součástí Jordánska. Izrael drží tato území a prohlašuje, že je potřebuje jako zábranu proti arabským útokům. Hned po válce v roce 1967 začaly malé skupinky osadníků budovat osady jak v pásmu Gazy tak na Západním břehu. Na okupovaných územích žije dnes celkem asi 250 tisíc židovských osadníků a asi 3,3 milionu Palestinců. Nikdo přitom přesně neví, kolik židovských osad skutečně je. Počty se různí od 140 (číslo udávané izraelskou vládou) do 308 (Číslo udávané Palestinci). Levicová izraelská skupina "Mír nyní" prohlašuje, že počty jsou mnohem vyšší než oficiální izraelský údaj a že jen od nástupu Ariela Šarona do funce ministerského předsedy vzniklo na okupovaných územích alespoň dalších 35 osad. Vláda naopak tvrdí, že místa započítaná "Mírem nyní" nejsou nové osady, ale rozšířené osady starší. Nejvyšší číslo 308 prý zahrnuje čtvrti ve Východním Jerusalémě, které Izrael anektoval v roce 1967 a dnes je považuje za integrální součást svého státu.

Asi dvě třetiny osadníků jsou horliví Sionisté s náboženskou nebo nacionalistickou motivací. Asi 20 000 z nich sem přišlo ze Spojených států. Osadníci nazývají Západní břeh Jordánu jeho biblickými jmény, tedy Judea a Sámaří a citují Starý zákon jako důkaz, že Bůh dal toto území Židům. Říkají, že Židé zde žili po tisíce let a že se jen vracejí do míst, odkud byli vypuzeni po první izraelsko-arabské válce v roce 1948. Doufají, že židovské osídlení zabrání, aby tato území byla navrácena Arabům. Zatímco někteří osadníci žijí chudě v jednoduchých barácích a přívěsech, více než polovina osadníků žije v osmi velkých osadách, které svými nákupními středisky a bazény připomínají předměstí amerických měst.

Osady bývají tradičně považovány za izraelskou první linii obrany proti případnému vojenskému útoku ze strany Arabů. Z posledních palestinských útoků směřovala přinejmenším jedna čtvrtina na osadníky. Mnozí vojenští představitelé prohlašují, že izraelské ozbrojené síly ochraňují více osady než samotný Izrael. Kritikové říkají, že skutečný důvod pro existanci osad vyslovil kdysi bývalý izraelský ministr obrany Moše Daján. Ten totiž prohlásil, že osady jsou nezbytné nikoliv proto, že zabezpečují bezpečnost Izraele lépe než armáda, ale proto, že bez nich je nemožné držet armádu na těchto územích. Důvodů pro existenci osad je samozřejmě víc. Podle mnohých Izrealců budou osady důležité při vyjednávání o příští mírové smlouvě mezi Izraelem a Palestinci. Až se budou zakreslovat hranice příštího palestinského státu, budou bezpochyby zakresleny tak, aby odpovídaly skutečné situaci. Takže čím větší území zabírají osady dnes, tím větší území podrží Izrael po podpisu smlouvy. Na této teorii postavil v roce 1977 svůj tah tehdejší ministr zemědělství Ariel Šaron, když expandoval osady hluboko do okupovaných území. Podle Palestinců byly osady rozmístěny úmyslně tak, aby bylo palestinské území rozdrobeno na malé ostrůvky propletené izraelskými silnicemi a obklopené izraelskými vojáky.

Podle Ženevské konvence nemá okupační mocnost přesouvat část svého civilního obyvatelstva na území, které okupuje. Tři rezoluce OSN výslovně odsoudily budování osad na okupovaných územích a nedávno Mezinárodní soud pro kriminální zločiny prohlásil osady za válečný zločin. Izrael označuje obě rozhodnutí za výsledek práce propalestinské kliky v těchto orgánech. Podle Izraele je článek Ženevské konvence platný pouze v případě, že jde o násilný transfer civilistů. USA označují soustavně židovské osady jako překážku k dosažení míru, avšak od roku 1979 je neprohlašují za ilegální.

Podle průzkumu veřejného mínění by asi polovina Izraelců uvítala zrušení osad, pokud by to vedlo k dosažení trvalého míru. Izraelští jestřábi však tvrdí, že opuštění Gazy a Západního břehu neukončí palestinské nepřátelství a násilí. Před rokem 1967 nebyly na dnes okupovaných územích žádné osady a přece Arabové volali po zničení Izraele. Izrael odsouhlasila při loňských jednáních zrušení 95 procent osad a jediný výsledek podle jestřábů byl ten, že začala nová vlna sebevražedných útoků. Palestinci tvrdí, že Izrael selhal a neprokázal dobrou vůli při vyjednávání o osadách a naopak podporoval osady v dalším růstu, místo aby je opustil. Premiér Šaron dokonce říká, že dokud bude on ministerským předsedou, budou osady existovat. Nelze vyloučit, že Šaron nakonec bude muset ustoupit. Vláda USA a Saudské Arábie usilují o mezinárodní mírovou konferenci, která by vyvinula takový tlak na Izrael, že by neměl zbytí a vzdal by se osad. Pokud umírnění Arabové uspějí a přesvědčí Palestince, aby se vzdali bombových útoků, bude pro Šaropna velmi obtížné odolat politickému tlaku. Zrušení židovských osad možná nezajistí mír na Střední Východě, jejich existence však zaručuje nekončící válku.