Až do nedávna bylo Nizozemí prezentováno jako země zaslíbená multikulturalismu, jako vzor pro politicky korektní soužití různých etnik, jenž se vyhnul "zločinu" asimilace potlačující práva jednotlivce na zachování jeho kulturních kořenů. Poslední informace jsou ale tristní. Vzniklé ostrůvky cizích kultur rozleptaly původní tradiční uspořádání nizozemské společnosti do té míry, že podle HN Nizozemci uvažují o zákonu, který by přistěhovalcům určoval místo pobytu, aby se tak rozbila přistěhovalecká ghetta konzervující původní zvyky a tradice. Což je pochopitelně hrubé porušení základního práva na svobodnou volbu domova.
V etnické krizi je i nizozemské školství. Podle pravidla politické korektnosti, aby měli všichni rovné šance, musela být úroveň veřejných škol drasticky snížena, což podle článku "Proč má Nizozemsko černé školy?" v týdeníku "Reflex" vedlo k tomu, že původní Holanďané dávají své děti do škol soukromých, takže snaha o multietnické školy se zvrhla v pravý opak totální segregace.Představy reformátorů, které snad mohly fungovat v rámci teoretického modelu moderní liberální západoevropské společnosti, dostaly charakter biblické egyptské rány v okamžiku, kdy do školních lavic usedli žáci formováni tradičními hodnotami tureckého a marockého venkova a bezútěšnou realitou velkoměsta. Naivní reformátoři se dlouho radovali z pestrosti nově vznikající multikulturní společnosti, jakákoli kritika chování emigrantů se ignorovala a odmítala jako projev diskriminace a rasismu, píše "Respekt", až reformy snížily úroveň výuky pod únosnou mez a postupným slučováním škol vznikla neřiditelná segregovaná "černá" monstra s několika tisíci žáky výlučně z přistěhovaleckých rodin, důrazně odmítajícími kulturní zvyklosti většinové společnosti - až k vraždě.

Neodarwinistické východisko.
V minulých třiceti letech nevznikla jen idea multikulturalismu, ale ve skrytu a v častých sporech s převládajícím myšlením se též uskutečnila malá revoluce v biologii spočívající v novém pohledu na darwinismus. Teorie, ověřené jak pozorováním tak počítačovými modely, náhle prokázaly, že i to, co pokládáme za humanistickou nástavbu, že i ty nejsvětější city jako láska k bližním, soucit, solidarita atd. jsou zase jenom evoluční nástroje biologické podstaty.
Jestliže neodarwinismus biologizuje lidskou bytost i v těch oblastech, které až doposud byly pro biologii tabu (a velice útočně si je pro sebe až navěky vyhradili literární humanisté a filozofové), je zcela relevantní pohlížet i na společenské vazby z biologického hlediska. Přestože si je usurpují titíž příslušníci humanitní elity a z pozice své klasické vzdělanosti je pokládají za svůj monopol.
To není nic nového, může v tomto okamžiku vykřiknout některý čtenář, to je přece starý známý sociální darwinismus, ze kterého vyšel fašismus a proto fuj, fuj autorovi, který je také fašista. Takže mi nezbývá, přestože to článek prodlužuje a znepřehledňuje, než se preventivně proti takovému zatřídění ohradit.
Sociální darwinismus opravdu vysvětluje přírodní výběr jako přímý boj o život a přenáší jej na lidskou společnost, z čehož vyplývá "zbožštění" hrubé síly a "práva silnějšího", což pak skutečně vedlo až k holocaustu. Avšak v Darwinovi nikde nenalezneme hrubou sílu jako jediné kritérium výběru. Kdyby tomu tak bylo, panoval by nad planetou stále Tyrannosaurus Rex, šavlozubý tygr, jeskynní medvěd nebo nějaký jiný obrovitý dravec. Pokud opravdu chceme definovat nějaké obecné darwinistické kritérium úspěšnosti, pak je to přizpůsobení a tudíž využití prostředí - jinými slovy inteligence. Proto je dnes nejúspěšnějším pozemským druhem drobný tvor s mizivou svalovou silou, malými zuby, mizerným zrakem a sluchem, o čichu ani nemluvě, a choulostivou pokožkou. Ale zato disponuje nejdokonalejším mozkem planety, který mu umožnil shromažďovat informace a chytře, ne-li přímo mazaně, je využívat ve svůj prospěch.
Do souboru evolučního nástroje, jakým inteligence je, pak patří i altruismus, sociální solidarita a kooperace, která je evolučně výhodnější než tyranská vláda hrubé síly, což, koneckonců, dokládají i pády dvou tyranských ideologií v minulém století. Dá se říci, že nacismus se stal obětí své vlastní chybně nepravdivé interpretace darwinismu a citování jakéhosi falešného konstruktu "sociálního darwinismu" je prostě jenom holí, která se některým kruhům hodí i dnes.
Dívat se na společenské vztahy biologickýma očima evoluce není tedy žádný fašismus, obzvláště z pozic neodarwinismu, který v posledních třiceti letech prokázal, že motorem evoluce nebyl a není boj proti predátorům, vnějším nepřátelům, ale neustálý závod o přežití s vnitřním nepřítelem - s parazity, baktériemi a mikroby. Že i sex není ničím jiným než jenom obrannou zbraní v tomto věčném střetu (viz knihu "Červená královna" Matta Ridleyho, kterou vřele doporučuji).

Biologický pohled na přistěhovalectví a multikulturalismus.
Zkusme se s ohledem na to, co bylo výše uvedeno, podívat na problém, který sužuje nejen Nizozemí, ale v podstatě celou vyspělou Evropu, evolučně biologickýma očima, ačkoli nás to zavede daleko za hranice politické korektnosti.
Vzhledem k tomu, že problémy při multikulturním soužití nedělá ani tak rasová příslušnost, ale nekompatibilita kulturních návyků a tradic včetně náboženských, je to pak rozdílnost těchto tradic a kulturních pravidel každodenního života, co lze označit za rozlišovací klíč. Nikoli barva kůže, ale třeba schopnost nebo neschopnost kontrolovat dětem domácí úkoly či svěcení nebo nesvěcení Vánoc jsou těmi skutečnými kameny sváru - cizí bílkovinou, která spouští imunitní reakci. Většinovou společnost můžeme tak ztotožnit s mateřským organismem a pronikající přistěhovalce, mnohdy ilegálně, s vetřelci - nositeli cizí bílkoviny. Tedy s parazity, baktériemi či mikroby vytvářejícími v těle hostitele kolonie - ghetta. (Důtklivě žádám čtenáře, aby slovo parazit vnímali v čistě biologické rovině a oprostili se od jeho přeneseného pejorativního významu.)
Když začneme uvedený biologický model přistěhovalectví zkoumat podrobněji, zjistíme, že funguje velice dobře ve všech kritériích. Jedno z nich je i vzájemné přizpůsobení hostitele a parazita, neboť v zájmu ani jednoho z nich není rychlá smrt toho druhého. Většina virulentních mikrobů, kdysi smrtelných zhoubců, zmutovala do dnešní podoby původců chronických chorob - nositel a mikrob se spolu naučili žít. Společenskou obdobou tohoto vývoje jsou kupříkladu USA s jejich přístupem k černochům - od segregace k rovnoprávnosti - takže dnes větší hradba než mezi bílými a černými je mezi přizpůsobenými černými (zapojenými do establishmentu) a "divokými" černými (neasimilovanými do společnosti) "viry".
Obdobně přistěhovalectví, v prvé řadě jeho ilegální složka, která v případě těch nejatraktivnějších zemí mnohonásobně převažuje legální, odpovídá chování parazitů napadajících toho hostitele, který skýtá nejlepší podmínky pro jejich potomky. Podle tohoto pravidla se až do poslední mrtě chovají Romové, kteří již "infikovali" nebo po vstupu do EU teprve hodlají "infikovat" Velkou Británii. Opět zdůrazňuji, že není mým úmyslem nikoho, ani Romy nějak dehonestovat. Naopak, jejich invaze do Británie, respektive do jiné štědré země, která se dá snadněji "vyžrat" než Česko, je z hlediska evoluce dokonale inteligentním činem a byli by naopak hloupí, kdyby nevyužili až do krajnosti možnosti, které jim ten který hostitel nabízí.
Dá se tedy shrnout, že tlak přistěhovalců na bohaté státy je typicky neodarwinistickým biologickým jevem, přímou obdobou napadení hostitele parazity.

Podívejme se, zda v našem modelu jsou adekvátní a biologicky srovnatelné i reakce hostitelských zemí. Jak známo, bez některých parazitických baktérií se člověk neobejde. Kupříkladu střevní flóra a fauna. Její likvidace v případě jedince, u kterého je rakovina léčena ozařováním, pak způsobí nepředstavitelné potíže s trávením, dokud se příslušné kmeny bakterií nevzpamatují z masakru a neobnoví. Obdobně se bohaté státy neobejdou bez přistěhovalců na "hrubé" práce. Je zajímavé, jak tato přistěhovalecká "flóra a fauna" nachází taktéž přednostní uplatnění v "trávících" procesech společnosti (pomocné restaurační síly, uklízecí služby, odvoz odpadků, zametači), kde je tolerujeme, kde nám připadá, že jsou na svém místě.
Je tomu už nějakou desítku let, kdy němečtí sociologové prokázali, že pokud počet přistěhovalců nepřekročí jistou míru, asi do 8 %, většinová společnost na ně nereaguje. I toto je přímá obdoba biologického chování - imunitní reakce. Každý člověk je nositelem mnoha baktérií a virů, o jejichž přítomnosti neví, dokud se tito parazité nepomnoží přes jistou hranici. Pak nastupuje reakce imunitního systému, během níž jsou vetřelci napadáni a ničeni obrannými látkami. Obdobou této reakce ve společnosti jsou pak pogromy, rasové bouře a další násilnosti v případě překročení limitu netečnosti. Jako nemocný člověk i společnost upadá do horečky, zde "rasové".
Nepíšu o tom proto, že by mi to působilo radost, ale proto, že to tak prostě je. Že, bohužel, vzrůst neonacistického hnutí a hnutí skinů je podmíněn hlavně existencí cizí "bílkoviny", jakou v relaci k většinové společnosti představují přistěhovalci, pokud co nejrychleji neasimilují - nepřevezmou "bílkovinu" hostitele, aby splynuli a nedali se rozeznat.
Liberální filozofové, jakým je i profesor Kohák, jsou přesvědčeni, že za terorismus si může Západ sám, že teroristy svým jednáním zahnal do kouta. Podle téže úvahy si za rasistické útoky mohou postižení, neboť oni přece také zahánějí svým odlišným jednáním neonacisty a skiny "do kouta", do role obranných látek. Je hrozivé, že činy těchto násilníků jsou "organismem" - většinovou společností - opravdu takto biologicky obranně chápány a proto jim jde policie a soudní aparát na ruku, když obě tyto státní složky vnímají skrytou podporu veřejnosti, jež si ze své biologické podstaty nemůže počínat jinak. Je třeba dodat, že neonacisté a skinové o podstatě nacismu nevědí pranic, nacistické symboly a frazeologie jsou pro ně jenom fetiši pro sjednocující obřady a skutečnou příčinou jejich aktivace je nepochybně jinokulturní přistěhovalectví.
V případě, že se "paraziti dále pomnožují", imunitní reakce sílí a zapojují se do ní nejen extrémní živly. Proto v zemích se silnými přistěhovaleckými kulturně cizorodými komunitami vznikají a raketově sílí ultrapravicové strany, jako Le Penova v Francii či tzv. populisté Pima Fortuyna v již zmiňovaném Nizozemí. Bez uznání biologické podstaty problému nelze vznik a lavinovitě rostoucí podporu těchto stran objasnit a proto lidé, vycházející z běžných humanitních klišé, jsou jejich existencí tak zděšeni. A co je ještě horší, pokud řešení přistěhovaleckého problému Evropy zůstane v rukou katedrových učenců s humanitním vzděláním a liberálních filozofů s klapkami na očích, hrozí reálné nebezpečí, že se bouřlivá imunitní reakce zvrhne ve vládu ultrapravicového diktátora s násilnými deportacemi a dalšími antidemokratickými excesy.

Přistěhovalectví jako transplantace.
Kromě této "divoké" existuje i oficiální imunitní reakce v podobě preventivní státní regulace. Typickým příkladem mohou být opatření, k nimž se chystá britská vláda. Je to v podstatě "vakcinace" zákonem ještě dříve, než vlna parazitů udeří. Zajímavý prostředek též navrhl, tuším že ministr zahraničí Svoboda - omezit přistěhovalectví na kulturně kompatibilní jedince z katolické Ukrajiny a okolní křesťanské sféry, respektive z bývalých východních území Rakousko-Uherska. Nejedná se o nic jiného než o snahu "pořídit" si nutné baktérie a parazity s příbuznou "bílkovinou", která tak nevyvolá nežádoucí reakce imunitního systému - rozuměj rasové bouře.
Tím se blížíme k biologicky vyššímu náhledu na problém, k naordinovanému zapojení cizích buněk. Formou transplantace si jich organismus, obvykle z nezbytí, uměle pořizuje celé soubory. I zde je na překážku imunitní systém, jehož efektivitu je třeba potlačit, aby se cizí tkáň dokázala přihojit. Dá se tedy říci, že multikulturalismus není ničím jiným než obdobou lékařských metod, jimiž se snižuje imunita většinové společnosti, aby byla schopen přijmout nutný implantát v podobě etnických menšin. Což je přístup sympatický a žádoucí. Nicméně proč tedy v případě Nizozemí selhává a přistěhovalecké komunity z příslušníků bývalých nizozemských kolonií se "přihojit" nechtějí?
Odpověď nepochybně opět spočívá v biologické podstatě. V medicíně pro výběr implantátů existují početná a přesná kritéria kompatibility dané bílkovinnou příbuzností dárce a příjemce. Když nedosáhne požadovaného stupně, transplantace se nezdaří i přes masivní utlumení imunitního systému příjemce. V našem případě se jedná o příbuznost kulturní. Je zřejmé, že mezi Indem a Britem je kompatibilita dostatečná díky předchozí "anglizaci" Indie a celého Commonwealthu, takže dnes jsou v Británii etnické třenice minimální (i díky vhodně cílenému imunitnímu systému), kdežto kulturní rozdíl mezi Surinamcem či Marokáncem a Holanďanem již přesahuje dovolenou toleranci. Přestože v Nizozemí s bezbřehým multilateralismem byl imunitní systém brutálně potlačen, až zemi hrozí jakási společenská obdoba AIDS.

Závěr je jednoznačný. Nemá-li se Evropa propadnout do zmatků rasového násilí, stát se obětí nepřizpůsobených "parazitů" ilegálního přistěhovalectví, pro něž je neodolatelným hostitelem, nemá-li se "divokou" imunitní reakcí stát kořistí nějakého moderního Hitlera, je zapotřebí, aby se svého monopolu vzdali především literární humanisté a liberální reformátoři, jejichž myšlení je poplatné toliko odbiologizované moralistické vizí multikulturalismu, a přestali svoje pochybné koncepce našeptávat politikům. S přistěhovaleckým problémem vymírající Evropy a tlakem cizorodých etnik by si nepochybně lépe než oni poradil každý neodarwinistický biolog, nejlépe se zaměřením na etologii.

Psáno v Praze 9. 2. 04