Až do nedávna bylo Nizozemí prezentováno jako
země zaslíbená multikulturalismu, jako vzor pro politicky
korektní soužití různých etnik, jenž se vyhnul
"zločinu" asimilace potlačující práva jednotlivce
na zachování jeho kulturních kořenů.
Poslední informace jsou ale tristní. Vzniklé
ostrůvky cizích kultur rozleptaly původní tradiční
uspořádání nizozemské společnosti do
té míry, že podle HN Nizozemci uvažují o
zákonu, který by přistěhovalcům určoval místo
pobytu, aby se tak rozbila přistěhovalecká ghetta
konzervující původní zvyky a tradice. Což je
pochopitelně hrubé porušení základního
práva na svobodnou volbu domova.
V etnické krizi je i nizozemské školství. Podle
pravidla politické korektnosti, aby měli všichni rovné
šance, musela být úroveň veřejných škol drasticky
snížena, což podle článku "Proč má Nizozemsko
černé školy?" v týdeníku "Reflex" vedlo k tomu, že
původní Holanďané dávají své děti do
škol soukromých, takže snaha o multietnické školy se
zvrhla v pravý opak totální segregace.Představy
reformátorů, které snad mohly fungovat v rámci
teoretického modelu moderní liberální
západoevropské společnosti, dostaly charakter
biblické egyptské rány v okamžiku, kdy do
školních lavic usedli žáci formováni
tradičními hodnotami tureckého a marockého venkova
a bezútěšnou realitou velkoměsta. Naivní
reformátoři se dlouho radovali z pestrosti nově
vznikající multikulturní společnosti,
jakákoli kritika chování emigrantů se ignorovala a
odmítala jako projev diskriminace a rasismu, píše
"Respekt", až reformy snížily úroveň výuky pod
únosnou mez a postupným slučováním škol
vznikla neřiditelná segregovaná "černá" monstra s
několika tisíci žáky výlučně z
přistěhovaleckých rodin, důrazně
odmítajícími kulturní zvyklosti
většinové společnosti - až k vraždě.
Neodarwinistické východisko.
V minulých třiceti letech nevznikla jen idea multikulturalismu,
ale ve skrytu a v častých sporech s
převládajícím myšlením se též
uskutečnila malá revoluce v biologii
spočívající v novém pohledu na darwinismus.
Teorie, ověřené jak pozorováním tak
počítačovými modely, náhle prokázaly, že i
to, co pokládáme za humanistickou nástavbu, že i
ty nejsvětější city jako láska k bližním, soucit,
solidarita atd. jsou zase jenom evoluční nástroje
biologické podstaty.
Jestliže neodarwinismus biologizuje lidskou bytost i v těch oblastech,
které až doposud byly pro biologii tabu (a velice útočně
si je pro sebe až navěky vyhradili literární
humanisté a filozofové), je zcela relevantní
pohlížet i na společenské vazby z biologického
hlediska. Přestože si je usurpují titíž
příslušníci humanitní elity a z pozice své
klasické vzdělanosti je pokládají za svůj monopol.
To není nic nového, může v tomto okamžiku vykřiknout
některý čtenář, to je přece starý
známý sociální darwinismus, ze
kterého vyšel fašismus a proto fuj, fuj autorovi, který
je také fašista. Takže mi nezbývá, přestože to
článek prodlužuje a znepřehledňuje, než se preventivně proti
takovému zatřídění ohradit.
Sociální darwinismus opravdu vysvětluje
přírodní výběr jako přímý boj o
život a přenáší jej na lidskou společnost, z čehož
vyplývá "zbožštění" hrubé síly a
"práva silnějšího", což pak skutečně vedlo až k
holocaustu. Avšak v Darwinovi nikde nenalezneme hrubou sílu
jako jediné kritérium výběru. Kdyby tomu tak
bylo, panoval by nad planetou stále Tyrannosaurus Rex,
šavlozubý tygr, jeskynní medvěd nebo nějaký
jiný obrovitý dravec. Pokud opravdu chceme definovat
nějaké obecné darwinistické kritérium
úspěšnosti, pak je to přizpůsobení a tudíž
využití prostředí - jinými slovy inteligence.
Proto je dnes nejúspěšnějším pozemským druhem
drobný tvor s mizivou svalovou silou, malými zuby,
mizerným zrakem a sluchem, o čichu ani nemluvě, a choulostivou
pokožkou. Ale zato disponuje nejdokonalejším mozkem planety,
který mu umožnil shromažďovat informace a chytře, ne-li
přímo mazaně, je využívat ve svůj prospěch.
Do souboru evolučního nástroje, jakým inteligence
je, pak patří i altruismus, sociální solidarita a
kooperace, která je evolučně výhodnější než
tyranská vláda hrubé síly, což, koneckonců,
dokládají i pády dvou tyranských
ideologií v minulém století. Dá se
říci, že nacismus se stal obětí své vlastní
chybně nepravdivé interpretace darwinismu a
citování jakéhosi falešného konstruktu
"sociálního darwinismu" je prostě jenom holí,
která se některým kruhům hodí i dnes.
Dívat se na společenské vztahy biologickýma očima
evoluce není tedy žádný fašismus, obzvláště
z pozic neodarwinismu, který v posledních třiceti letech
prokázal, že motorem evoluce nebyl a není boj proti
predátorům, vnějším nepřátelům, ale
neustálý závod o přežití s vnitřním
nepřítelem - s parazity, baktériemi a mikroby. Že i sex
není ničím jiným než jenom obrannou zbraní
v tomto věčném střetu (viz knihu "Červená
královna" Matta Ridleyho, kterou vřele doporučuji).
Biologický pohled na přistěhovalectví a
multikulturalismus.
Zkusme se s ohledem na to, co bylo výše uvedeno, podívat
na problém, který sužuje nejen Nizozemí, ale v
podstatě celou vyspělou Evropu, evolučně biologickýma očima,
ačkoli nás to zavede daleko za hranice politické
korektnosti.
Vzhledem k tomu, že problémy při multikulturním
soužití nedělá ani tak rasová příslušnost,
ale nekompatibilita kulturních návyků a tradic včetně
náboženských, je to pak rozdílnost těchto tradic a
kulturních pravidel každodenního života, co lze označit
za rozlišovací klíč. Nikoli barva kůže, ale třeba
schopnost nebo neschopnost kontrolovat dětem domácí
úkoly či svěcení nebo nesvěcení Vánoc jsou
těmi skutečnými kameny sváru - cizí
bílkovinou, která spouští imunitní reakci.
Většinovou společnost můžeme tak ztotožnit s mateřským
organismem a pronikající přistěhovalce, mnohdy
ilegálně, s vetřelci - nositeli cizí bílkoviny.
Tedy s parazity, baktériemi či mikroby
vytvářejícími v těle hostitele kolonie - ghetta.
(Důtklivě žádám čtenáře, aby slovo parazit
vnímali v čistě biologické rovině a oprostili se od jeho
přeneseného pejorativního významu.)
Když začneme uvedený biologický model
přistěhovalectví zkoumat podrobněji, zjistíme, že funguje
velice dobře ve všech kritériích. Jedno z nich je i
vzájemné přizpůsobení hostitele a parazita, neboť
v zájmu ani jednoho z nich není rychlá smrt toho
druhého. Většina virulentních mikrobů, kdysi
smrtelných zhoubců, zmutovala do dnešní podoby původců
chronických chorob - nositel a mikrob se spolu naučili
žít. Společenskou obdobou tohoto vývoje jsou
kupříkladu USA s jejich přístupem k černochům - od
segregace k rovnoprávnosti - takže dnes větší hradba než
mezi bílými a černými je mezi
přizpůsobenými černými (zapojenými do
establishmentu) a "divokými" černými
(neasimilovanými do společnosti) "viry".
Obdobně přistěhovalectví, v prvé řadě jeho
ilegální složka, která v případě těch
nejatraktivnějších zemí mnohonásobně převažuje
legální, odpovídá chování
parazitů napadajících toho hostitele, který
skýtá nejlepší podmínky pro jejich potomky.
Podle tohoto pravidla se až do poslední mrtě chovají
Romové, kteří již "infikovali" nebo po vstupu do EU
teprve hodlají "infikovat" Velkou Británii. Opět
zdůrazňuji, že není mým úmyslem nikoho, ani Romy
nějak dehonestovat. Naopak, jejich invaze do Británie,
respektive do jiné štědré země, která se dá
snadněji "vyžrat" než Česko, je z hlediska evoluce dokonale
inteligentním činem a byli by naopak hloupí, kdyby
nevyužili až do krajnosti možnosti, které jim ten který
hostitel nabízí.
Dá se tedy shrnout, že tlak přistěhovalců na bohaté
státy je typicky neodarwinistickým biologickým
jevem, přímou obdobou napadení hostitele parazity.
Podívejme se, zda v našem modelu jsou adekvátní
a biologicky srovnatelné i reakce hostitelských
zemí. Jak známo, bez některých
parazitických baktérií se člověk neobejde.
Kupříkladu střevní flóra a fauna. Její
likvidace v případě jedince, u kterého je rakovina
léčena ozařováním, pak způsobí
nepředstavitelné potíže s trávením, dokud
se příslušné kmeny bakterií nevzpamatují z
masakru a neobnoví. Obdobně se bohaté státy
neobejdou bez přistěhovalců na "hrubé" práce. Je
zajímavé, jak tato přistěhovalecká "flóra a
fauna" nachází taktéž přednostní
uplatnění v "trávících" procesech
společnosti (pomocné restaurační síly,
uklízecí služby, odvoz odpadků, zametači), kde je tolerujeme,
kde nám připadá, že jsou na svém
místě.
Je tomu už nějakou desítku let, kdy němečtí
sociologové prokázali, že pokud počet přistěhovalců
nepřekročí jistou míru, asi do 8 %, většinová
společnost na ně nereaguje. I toto je přímá obdoba
biologického chování - imunitní reakce.
Každý člověk je nositelem mnoha baktérií a virů, o
jejichž přítomnosti neví, dokud se tito parazité
nepomnoží přes jistou hranici. Pak nastupuje reakce
imunitního systému, během níž jsou vetřelci
napadáni a ničeni obrannými látkami. Obdobou
této reakce ve společnosti jsou pak pogromy, rasové bouře
a další násilnosti v případě překročení
limitu netečnosti. Jako nemocný člověk i společnost upadá
do horečky, zde "rasové".
Nepíšu o tom proto, že by mi to působilo radost, ale proto, že
to tak prostě je. Že, bohužel, vzrůst neonacistického
hnutí a hnutí skinů je podmíněn hlavně
existencí cizí "bílkoviny", jakou v relaci k
většinové společnosti představují přistěhovalci, pokud co
nejrychleji neasimilují - nepřevezmou "bílkovinu"
hostitele, aby splynuli a nedali se rozeznat.
Liberální filozofové, jakým je i profesor
Kohák, jsou přesvědčeni, že za terorismus si může Západ
sám, že teroristy svým jednáním zahnal do
kouta. Podle téže úvahy si za rasistické
útoky mohou postižení, neboť oni přece také
zahánějí svým odlišným
jednáním neonacisty a skiny "do kouta", do role
obranných látek. Je hrozivé, že činy těchto
násilníků jsou "organismem" - většinovou
společností - opravdu takto biologicky obranně
chápány a proto jim jde policie a soudní
aparát na ruku, když obě tyto státní složky
vnímají skrytou podporu veřejnosti, jež si ze své
biologické podstaty nemůže počínat jinak. Je třeba dodat,
že neonacisté a skinové o podstatě nacismu nevědí
pranic, nacistické symboly a frazeologie jsou pro ně jenom
fetiši pro sjednocující obřady a skutečnou
příčinou jejich aktivace je nepochybně jinokulturní
přistěhovalectví.
V případě, že se "paraziti dále pomnožují",
imunitní reakce sílí a zapojují se do
ní nejen extrémní živly. Proto v zemích se
silnými přistěhovaleckými kulturně cizorodými
komunitami vznikají a raketově sílí
ultrapravicové strany, jako Le Penova v Francii či tzv.
populisté Pima Fortuyna v již zmiňovaném Nizozemí.
Bez uznání biologické podstaty problému
nelze vznik a lavinovitě rostoucí podporu těchto stran objasnit
a proto lidé, vycházející z běžných
humanitních klišé, jsou jejich existencí tak
zděšeni. A co je ještě horší, pokud řešení
přistěhovaleckého problému Evropy zůstane v rukou
katedrových učenců s humanitním vzděláním a
liberálních filozofů s klapkami na očích,
hrozí reálné nebezpečí, že se
bouřlivá imunitní reakce zvrhne ve vládu
ultrapravicového diktátora s násilnými
deportacemi a dalšími antidemokratickými excesy.
Přistěhovalectví jako transplantace.
Kromě této "divoké" existuje i oficiální
imunitní reakce v podobě preventivní státní
regulace. Typickým příkladem mohou být
opatření, k nimž se chystá britská vláda.
Je to v podstatě "vakcinace" zákonem ještě dříve, než
vlna parazitů udeří. Zajímavý prostředek
též navrhl, tuším že ministr zahraničí Svoboda -
omezit přistěhovalectví na kulturně kompatibilní jedince
z katolické Ukrajiny a okolní křesťanské
sféry, respektive z bývalých
východních území Rakousko-Uherska.
Nejedná se o nic jiného než o snahu "pořídit" si
nutné baktérie a parazity s příbuznou
"bílkovinou", která tak nevyvolá
nežádoucí reakce imunitního systému -
rozuměj rasové bouře.
Tím se blížíme k biologicky vyššímu
náhledu na problém, k naordinovanému
zapojení cizích buněk. Formou transplantace si jich
organismus, obvykle z nezbytí, uměle pořizuje celé
soubory. I zde je na překážku imunitní systém,
jehož efektivitu je třeba potlačit, aby se cizí tkáň
dokázala přihojit. Dá se tedy říci, že multikulturalismus
není ničím jiným než obdobou
lékařských metod, jimiž se snižuje imunita
většinové společnosti, aby byla schopen přijmout nutný
implantát v podobě etnických menšin. Což je
přístup sympatický a žádoucí.
Nicméně proč tedy v případě Nizozemí
selhává a přistěhovalecké komunity z
příslušníků bývalých nizozemských
kolonií se "přihojit" nechtějí?
Odpověď nepochybně opět spočívá v biologické
podstatě. V medicíně pro výběr implantátů
existují početná a přesná kritéria
kompatibility dané bílkovinnou příbuzností
dárce a příjemce. Když nedosáhne
požadovaného stupně, transplantace se nezdaří i přes
masivní utlumení imunitního systému
příjemce. V našem případě se jedná o
příbuznost kulturní. Je zřejmé, že mezi Indem a
Britem je kompatibilita dostatečná díky předchozí
"anglizaci" Indie a celého Commonwealthu, takže dnes jsou v
Británii etnické třenice minimální (i
díky vhodně cílenému imunitnímu
systému), kdežto kulturní rozdíl mezi Surinamcem
či Marokáncem a Holanďanem již přesahuje dovolenou toleranci.
Přestože v Nizozemí s bezbřehým multilateralismem byl
imunitní systém brutálně potlačen, až zemi
hrozí jakási společenská obdoba AIDS.
Závěr je jednoznačný. Nemá-li se Evropa propadnout do zmatků rasového násilí, stát se obětí nepřizpůsobených "parazitů" ilegálního přistěhovalectví, pro něž je neodolatelným hostitelem, nemá-li se "divokou" imunitní reakcí stát kořistí nějakého moderního Hitlera, je zapotřebí, aby se svého monopolu vzdali především literární humanisté a liberální reformátoři, jejichž myšlení je poplatné toliko odbiologizované moralistické vizí multikulturalismu, a přestali svoje pochybné koncepce našeptávat politikům. S přistěhovaleckým problémem vymírající Evropy a tlakem cizorodých etnik by si nepochybně lépe než oni poradil každý neodarwinistický biolog, nejlépe se zaměřením na etologii.
Psáno v Praze 9. 2. 04