Magistri Ioannis Hus
M. Jan Hus
APPELLATIO AD SUPREMUM IUDICEM
ODVOLÁNÍ KE KRISTU
18. X. 1412

  Quia deus omnipotens, unus in essentia, trinus in personis, oppressorum est primum et ultimum refugium et dominus custodiens veritatem in saeculum, faciens iudicium et misericordiam iniuriam pacientibus, prope existens omnibus invocantibus eum in veritate, solvens compeditos, voluntatem timencium se faciens et custodiens omnes diligentes se et disperdens omnes incorrigibiles peccatores, et Christus Ihesus, verus deus et verus homo, in angustia a pontificibus, scribis et Phariseis sacerdotibus, iniquis iudicibus et testibus circumdatus per mortem gravissimam et turpissimam a dampnacione perpetua electos ante mundi constitucionem dei filios volens redimere, hoc prestantissimum exemplum reliquit in memoriam suis sequacibus, ut causam suam omnipotenti, omniscienti et omnis boni volenti domino comitterent, ita dicens: "Vide, domine, affliccionem meam, quoniam erectus est inimicus, quia tu es adiutor et susceptor meus. Tu, domine, demonstrasti michi et cognovi, tu ostendisti michi studia eorum, et ego quasi agnus manswetus, qui portatur ad victimam, et non cognovi, quia super me cogitaverunt consilia dicentes: Mittamus lignum in panem eius et erademus eum de terra vivencium, et nomen eius non memoretur amplius. Tu autem, domine Sabbaoth, qui iudicas iuste et probas renes et corda, videam ulcionem tuam ex eis. Tibi enim revelavi causam meam, quia multiplicati sunt, qui tribulant me, et concilium fecerunt in unum dicentes: Deus dereliquit eum, persequimini et comprehendite eum, quia non est, qui liberet eum. Vide ergo, domine, et considera, quia tu es paciencia mea, eripe me de inimicis meis, deus meus es tu, ne discesseris a me, quoniam tribulacio proxima est et non est qui adiuvet. Deus, deus meus, respice in me, quare dereliquisti? Quoniam ciscumdederunt me canes multi, concilium malignancium obsedit me, quia locuti sunt adversum me lingwa dolosa et serminibus odii circumdederunt me, et expugnaverunt me gratis pro eo, ut me diligerent, detrahebant michi . . . et possuerunt adversum me mala pro bonis et odium pro dilectione mea."

  Že Pán Buoh všemohúcí, jeden v bytu a  trój v osobách, utisknutých jest najprvnějšie a najposlednějšie útočiště a Pán, jenž pravdy ostřiehá na věky, čině súd těm, jenž křivdu trpie, blízek sa všem, jenž volající sú k němu, v pravdě rozvazuje svázané,vóli těch, jenž sě jeho bojie, čině a ostřiehaje všech milujících sebe a rozptyluje všěchny jenž nechtie sě polepšiti, hřiešníky _ a Kristus, jenž jest pravý Bóh a pravý člověk, v úzkosti své od biskupóv, mistróv a zákoníkóv i od kněží, od nepravých súdcí a svědkóv sa obklíčen, skzě smrt najukrutnější a najohavnější od zatracenie věčného vyvolené před světa stvořením božie syny chtě vykúpiti, tento najdraší příklad ostavil jest na památku svým následovníkóm, aby při svú všěmohúciemu a všeho dobrého chtějíciemu Pánu poručili takto řka: "Viz, Pane, zmařenie mé, nebť jest povstal nepřietel, neb ty jsi pomocník a příjemník mój; Ty, Pane, ukázal si mi a seznal sem, ty si ukázal mi pilné chytrosti jich a já jako beránek krotký, jenž nesen bývá k óběti _ a neseznal sem, že myslili radu řkúce: Pusťme dřevo v chléb jeho a vyhlaďme jeho z země živých a jméno jeho nebuď v paměti živých viece. Ale Ty, Pane Sabbaoth (tj. zástupuov), jenž súdíš spravedlivě a zkušuješ ledví i srdcí (tj. tajemných věcí neb myšlení), ať uzřím pomstu tvú nad nimi, neb sem Tobě zjevil (t. poručil) při svú; neboť jsú ti rozmnoženi, jenž trápie mě a radu jsú spolu vzěli řkúce: Buoh ho jest opustil, puďte jeho a chopte jeho, nenie, kto by ho vysvobodil. Protož viz, Pane, a znamenaj, neb Ty si trpělivost má, vytrhni mě z nepřátel mých! Buoh mój Ty si, neodchoď ode mne, nebť násilé blízké jest a nenie, kto by mi pomohl. Bože mój, Bože mój, vezři na mě, proč si mě tak opustil? Neb sú mě obklíčili psové mnozí, zbor zlostníkóv obsědl mě; neb sú mluvili proti mně jazykem lstivým a řěčmi nenávisti obklíčili sú mě a vybojovali sú mě darmo; pro to, proč by měli milovati mě, utrhali sú mě a položili sú proti mně zlostné věci za dobré a nenávist za mé milovánie."


  Ecce isti sacratissimo et fructuosissimo innixus redemptoris exemplo, ab oppresione gravi, iniqua sentencia et excomunicacione pretensa potificum, scribarum et Phariseorum et iudicum in kathedra Moysi sedencium ad deum appello, comittens sibi causam meam, salvatoris Ihesu Christi sequens vestigia, sicuti sanctus et magnus patriarcha Constantinopolitanus Johannes Crisostomus a duplici episcoporum et clericorum concilio et beati in spe episcopi Andreas Pragensis et Robetrus Linconiensis episcopus a papa ad supremum et iustissimum iudicem, qui nec timore concutitur, nec amore flectitur, nec munere curvatur, nec falsis decipitur testibus, iniuriose, opressi humiliter et salubriter appellarunt.


  Aj, na tomto najsvětějšiem podepřien sa Vykupitele příkladě, od násilé těžkého, od křivého súdu a kletie domnělého omylně biskupuov, mistróv, zákonníkóv a súdcí na stolici Mojžiešě sediecich k Bohu sě odvolávám (to jest v obtiežení těch súdcí Boží pomoc přivolávám), porúčeje jemu svú při, Spasitele našeho Pána Jezu Krista šlepěje následuje, jakožto svatý a veliký kněz patriarcha Konstantinopolitanský Jan Zlatoústý ode dvú zború biskupuov a žákovstva nebo kněží odvolal sě a v naději blahoslavený kněz Ondřej praský biskup a Robertus Linkonský biskup od papeže k najvyššiemu a k najspravedlivějšiemu súdci, jenž ani strachem sě zhrožuje ani přiezní slibuje ani darem ukřivuje ani falešnými neb křivými sklamán bývá svědky, křivě súc utištění pokorně a užitečně sú sě odvolali.

 
  Opto igitur, ut omnes Christi fideles, et presertim principes, barones, milites, clientes et ceteri regni nostri Boemie incole sciant et compaciantur michi, per excomunicacionem pretensam oppresso tam graviter, acquisitam specialiter per instigatorem et adversarium meum Michaelem de Causis, quondam plebanum ecclesie sancti Adalberti in Nowa civitace Pragensi, de consensu et auxilio canonicorum Pragensis ecclesie et datam et fulminatam per Petrum, sancti Angeli Romane ecclesie dyaconum cardinalem, deputatum iudicem per Romanum pontificem Johannem XXIII, qui fere per duos annos nullam voluit meis advocatis et procuratoribus dare audienciam, que non debet eciam Iudeo, pagano et heretico denegari, nec voluit cuiquam racionabili excusacioni de non comparicione mea personali acquiescere, vel universitatis studii Pragensis testimonia cum pendente sigillo et attestacione publicorum notariorum ad testimonium vocatorum pietate paterna benigniter acceptare. Unde manifestum est, non incurrisse me notam contumacie, cum non ex contemptu, se ex causis racionabilibus citatus in curia Romana non comparui, tum quia insidie undique posite sunt michi in itinere, tum quia me aliena fecerunt pericula cautum, magistrorum Stanislai et Stephani Palecz spoliacio et incarceracio, qui in Bononia peccuniis et aliis rebus, volentes citati parere, sunt spoliati et incarcerati turpiter et tractati tamquam malefici, nulla penitus audiencia precedene, tum eciam, quia mei procuratores voluerunt se ad penam ignis cum quocumque volente contra me opponere ac partem se ponere in Romana curia obligare, tum eciam, quia meum procuratorem legittimum incarceraverunt in prefata curia, nulla culpa, ut estimo, exigenta, tum eciam quia concordatus eram sancte memorie cum domino Sbincone Pragensi archiepiscopo per graciam domini regis, inter quem dominum Sbinconem et me aliosque magistris pronuncciaverunt principes et domini consiliumque domini regis et sua apposuerunt sigilla, quod dominus archiepiscopus scriberet domino pape, quod errores hereticos in regno Boemie, in civitate Pragensi et in marchionatu Moravie nescit, quodque nullus de heresi est convictus, et quod mecum et cum aliisque magistris plenarie concordatus. Eciam debeat scribere, quod dominus apostolicus me a comparicione, citacionibus et excomunicacione absolveret.


  A žádám, aby všichni věrní křesťané a  zvláště kniežata, páni, šlechtici, rytieři, panoši a jiní královstvie českého zeměné věděli a slitovali sě nade mú nad kletbú nehodnú neb omylnú utištěným tak těžce, dobytú zvláště od nabadače a nepřietele mého Michala Súdného, někdy faráře sv. Vojtěcha v Novém městě praském s volí a s pomocí kanovnikóv pražského kostela a danú a ohlášenú od Petra sv. Anjela římského kostela kardinála, súdcě vydaného od římského kostela Jana XXIII., jenž jednak po dvě létě nižádného mým náměstkóm a poručníkóm pře nechtěl dáti slyšenie, kteréžto nemá nižádnému, ani pohanu, ani kacieři, zapřieno býti aniž jest chtěl kteréžkolivěk podobné hodné výmluvě o nestání mém osobném přivoliti ani obcě učenie pražského svědectvie s visutú pečetí a svědectvie obecných písařóv k svědectví přivolaných chtěl jako milostivý otec přijieti. Protož zjevno jest, že neupadl sem v neposlušenstvie; neb ne z potupení a z hrdosti, ale z příčin hodných pohnán sa u dvora papežova nestál sem i proto, že lsti nepřátel položeny sú mi v cěstě i protože jiných příhody sú mě vystřiehaly: mistra Stanislava a mistra Štěpána Pálče oblúpenie a vězenie, kteřížto v Bononii pohnáni jsúc chtiec státi, z peněz a z jiných věcí oblúpeni a vězěni v šatlavě šeredně a přěmietáni jakožto zlořečení beze všeho přěslyšěnie; i proto, že moji poručníci chtěli sú sě ku pokutě ohně s každým, jenž by chtěl proti mně stranú sě postaviti, u dvora papežova zavázati. I proto také, že mého poručníka řádem ustanoveného v žalář sú vsadili beze všie viny; i proto také, že sem byl smířen svaté paměti s knězem Sbyňkem, Pražským arcibiskupem, Královú Milostí, mezi nímž a mezi mnú i mezi jinými mistry vyřkla sú kniežata a páni, rada králova, a své pečeti sú přiložili, aby kněz arcibiskup psal ku papeži, že kacieřských bludóv v králevství Českém, v městě Pražském a v markrabství Moravském nevie a že nižádný nenie v kacieřstvie přemožen a že se mnú, mistrem Husí, a jinými mistry smířen. A také měl psáti papeži, aby mě stánie, póhonóv a kleteb sprostil.


  Cum igitur omnium iurium antiquorum, tam divinorum Veteris et Novi testamenti, quam canonum extat disposicio, quod iudices loca visitent, ubi dicitur crimen comissum, ibique inquirant contra accusatum vel infamatum, obieccionem criminis ab illis, qui accusati ex conversacione habent noticiam, quique non sunt malivoli, emuli vel inimici accusati vel delati hominis, sintque honesti, non criminatores, sed legis Ihesu Christi fervidi zelatores, denique quod citato vel accusato ydoneus et securus, pateat loci aditus, et iudex non sit una cum testibus ipsius inimicis: manifestum est, quod hiis condicionibus michi ad comparicionem deficientibus, pro vita servanda sum coram deo a contumacia et excomunicacione pretensa et frivola excusatus.


  A poněvadž všěch starých práv duchovních jest spósobenie, aby súdcie navštěvovali miesta, kdež by bylo viny narčenie a tu aby vztázali sě proti obžalovanému na vinu od těch, jenž mají s obžalovaným obecenstvie, kteříž by také nebyli zlostni, hněvivi, neb nepřietelé obžalovaného člověka a jenž by byli poctivi, ne hánce, ale zákona Buožieho horliví milovníci a také aby pohnanému hodné a ujištěné a zjevné bylo k miestu přistúpenie a súdcě aby nebyl nepřietel obžalovaného i svědkové; zjevno jest, že poněvadž těch příčin mně k stání sě nedostává, k zachování života jsem před Buohem od neposlušenstvie a od kletby křivé a omylné vymluven:


  Ego Johannes Hus de Husinecz, magister in artibus et sacre theologie baccalarius formatus alme universitatis studii Pragensis, presbiter et predicator confirmatus ad capellam nunccupatam Betlehem, hanc appellacionem offero Ihesu Christo, iudici iustissimo, qui noscit, protegit et iudicat, manifestat et premiat indefectibiliter cuiuslibet hominis iustam causam.


  _ já, mistr Jan Hus, kněz a kazatel stvrzený kaple řečené Betlém, toto odvolánie obětuji Pánu Jezu Kristovi, súdci najspravedlivějšiemu, jenž zná, obraňuje i súdí, oznamuje i daruje bez nedostatka každého člověka spravedlivú při.

Sbírka latinských textů pro bohoslovce, skriptum KEBF, 1976