Ze serveru  www.ufo.cz
Něco tam nahoře
Pavel Cervenka

Co to vubec znamená, kdyz se rekne: "nekdo nebo neco tam nahore" ? Co se tím myslí ? Je mozné, ze existuje neco, co je mimo naše obvyklé chápání sveta ? Neco, co je nepozemského nebo dokonce mimozemského ? Existuje Buh ? Má clovek duši ? Mnoho lidí se nad takovými problémy nepozastavuje a klidne zije dál svuj kazdodenní zivot, pokracuje v tom stereotypu vlstního uzvreného já, které si nepreje nic jiného, nez nebýt vyrušováno "zbytecnými" otázkami, na které se prý stejne nedá odpovedet. Ale to je pouze výmluva. Takoví lidé jsou vetšinou zájmu o jakékoliv nové myšlenky. Je to bud tím, ze mají z mládí špatné zkušenosti s necím, co je mimo pozorovatelnou realitu, nebo se obávají, ze by tyto nové myšlenky mohly jejich dosavadní pohodlný zivot zmenit. K té první kategorii patrí vetšinou lidé, kterí byli jako deti nuceni chodit do kostela, a proto mají nyní odpor k cemukoliv, co jim pripomíná nábozenství a radeji se uchylují k praktickému materialismu, protoze "na to se dá šáhnout", jak casto argumentují. Druhá kategorie zahrnuje daleko více lidí, protoze zde muzete najít jednak ty, co jsou ovlivneni a vychováni v materialistické víre -vetšinou byli za totalitního rezimu presvedceni o správnosti dialektického materialismu, a nyní, po zmene systému, zmenili pouze politickou stranu, a jejich materialistický postoj se zmenil z marx.-leninského na "západne-kapitalistický" -a pak také ty, co jiz našli víru, která je jim šitá na míru. Nemají totiz potrebu neco menit, vzdyt ta jejich je prece zarucene pravá a jediná správná. Nemám na mysli pouze sekty, u tech je to nejzretelnejší, ale i velkou cást církevne aktivních lidí. Nechci tady zbytecne moralizovat nebo nutit nekoho, aby zmenil svoje presvedcení, ale zarputilost a egoismus nekterých lidí, s kterými jsem se setkal, me vzdy donutí zamyslet se, proc jsou lidé takoví.

Téma, které jsem si vybral je neobycejne rozsáhlé, a proto budu muset pouzívat odkazy do ruzné literatury, která se ale dá docela dobre sehnat nebo vypujcit. Muj zájem o neobvyklé veci zacal asi v sedmé tríde ZŠ, kdy jsem si poprvé precetl dnes jiz legendární knízku "Vzpomínky na budoucnost". Samozrejme me tato knízka zaujala a zacal jsem se o tyto veci zajímat více. Další knízkou byl "Zivot po zivote" a tímto okamzikem se moje domácí knihovnicka zacala pomalu rozrustat o stále další a další záhadologickou a filosofickou literaturu Hodne mi také pomohly návštevy etických semináru, které na zábrezském Gymnáziu vedl farár František Eliáš. Na techto sezeních jsme spolecne meditovali, diskutovali a rozebírali mnoho problému nejen nábozenského, ale i psychologického a filosofického rázu. A práve tady jsem si pomalu uceloval svuj svetonázor a zacínal chápat správné souvislosti mezi vírou a logikou a nabozenstvím a vedou.

Nejdríve bych se chtel zmínit o jakémsi "pseudorozdelení" lidí. Delá-li napríklad nekteré médium anketu a dotazuje se lidí, jsou-li verící, bývá vetšinou odpoved bud: "ano", ve významu, ze je krestan a chodí do kostela, nebo "ne", címz myslí, ze do kostela nechodí. Pak se výsledky zpracují a hned je na svete dokonale zkreslený graf duchovní úrovne obyvatelstva. Krome výše uvedených problému je tu ješte jeden. Stále vetší procento lidí -hlavne mladých nemuze totiz odpovedet jednoznacne. Já k nim patrím také a myslím si, ze by se tato otázka takto vubec nemela formulovat, protoze jedni verí v existenci a druzí v neexistenci Boha. Nejsou tedy "verící" všichni ? Verit necemu - podle mne - znamená souhlasit s necím, bez potreby dukazu. Neco jiného je, kdyz je clovek o necem presvedcen. To znamená, ze má jisté logické nebo jiné duvody, napr. silnou vnitrní zkušenost nebo nejaký intenzivní zázitek, které dávají tušit na správnost toho ci onoho. A je-li neco "dokázáno", pak je ovšem témer jisté, ze z nejakého jiného hlediska to vzdy bude naprosto logicky dokazovat neco jiného, nebo se zjistí, ze to ukazuje na neco vetšího, vyššího a správnejšího, napr. Newtonowy zákony, které byly, a ve vetšine prípadu i jsou, pouzitelné v praxi, ale ve skutecnosti jsou jakousi podmnozinou daleko slozitejších vztahu odvozených Einsteinem, Planckem a dalšími vedci zabývajícími se problémy speciální a obecné teorie relativity, kvantovými jevy atd. Proto je prece hloupost ríkat veci jako: "Buh neexistuje, protoze ho kosmonauti v nebi nikde nevideli", nebo "Buh existuje, protoze je to napsáno v Bibli". Já si myslím, ze nejdríve Buh "stvoril" svet (tím pádem i cloveka) a potom si clovek pretvoril Boha dle své podoby. Ale kdyz uz jsem se zmínil o stvorení cloveka, nebylo by marné se na to podívat podrobneji.

Ve vývoji zivota na Zemi je takové mnozství nejasností a náhod, ze je témer nemozné, aby zivot vznikl a vyvíjel se do soucasné podoby ciste podle biologických zákonitostí. S tímto souhlasí nejel opurci evoluce, ale i mnoho vedcu evolucního zamerení.

Budu se snazit o jisté sjednocení názoru vedeckých a nábozenských, protoze jedno bez druhého dává dost neurcitý obraz vzniku toho, co se dnes vznosne nazývá Homo Sapiens Sapiens. V dnešní dobe stále ješte existuje spousta spekulantu, kterí se snazí vyvrátit biologickou evoluci druhu a podporit tím svoje teorie vzniku cloveka bozím zásahem. Mám na mysli doslovné vykladace Bible, jejichz nesporne zajímavé spekulace o stárí sveta kolísají v rozmezí 10000-20000 let, kterí vypocítávají datum stvorení Adama atd. Vedci tyto kreacionisty vetšinou neberou na zretel, ale nekteré ze spekulací jsou opravdu hodné blizšího prozkoumání (napr. vznik uhlí za vysokého tlaku behem nekolika dní) a dokazují, ze geologové, biologové a biochemici nekterým svým teoriím také jenom verí, i kdyz to nechtejí priznat.

Ve vývoji zivota na Zemi je takové mnozství nejasností a náhod, ze je témer nemozné, aby zivot vznikl a vyvíjel se do soucasné podoby ciste podle biologických zákonitostí. S tímto souhlasí nejel opurci evoluce, ale i mnoho vedcu evolucního zamerení. Proto postupne vznikla teorie o duchovní a biologické evoluci, která pocítá i se zásahy a ciniteli nemateriálními. Jednou z mozností je i vliv faktoru materiálního, ale nepozemského. Není sice obecne prijímán jako hlavní, ale jako s jedním z mozných se s ním musí pocítat.

Cinitelé, kterí mohli ovlivnit vznik a vývoj zivota na Zemi tedy jsou:

a) jiz známé fyzikální, chemické a biologické zákonitosti objevené vedci
(postupný samovolný vývoj, teorie prezití silnejšího ...)
b) náhodné zásahy prírodních cinitelu (katastrofy, zmeny podnebí ...)
c) pusobení mimozemských cinitelu (dopady meteoritu, kosmické zárení ...)
d) rízené ovlivnování duchovními nebo hmotnými bytostmi (Buh, duchovní nebo hmotné mimozemské civilizace)

Je zajímavé zkoumat, jak se ruzní vedci a rádobyvedci pokoušejí úmyslne vyškrtnout nekterý z faktoru, aby tak podporili práve tu svou správnou teorii. Krestansky zalození vedci se snazí eliminovat vliv i existenci mimozemských civilizací, potlacit vliv prírodních cinitelu a zduraznit vliv Boha, materialistictí vedci oproti tomu zduraznují prírodní faktory a vše ostatní povazují za nedokázané a tudíz i nemozné. V soucasnosti, v dobe rozširování nových duchovních smeru, dochází mezi temito dvema skupinami k zajímavému kompromisu, který sleduji jiz delší dobu. Tito vedci shodne konstatovali, ze je potreba soustredit se vzdy na svuj obor a k oboru "tech druhých" se moc nevyjadrovat. Tak muzeme najít teology podporující klasickou biologickou evoluci s tím dovetkem, ze za všemi temi zákony stejne stojí Buh, nebo vedce, kterí velmi dusledne oddelují svoji prísne materialistickou vedu od jakéhokoliv duchovna, které ale nepopírají a nekdy jsou dokonce sami "verící" (Dr.Grygar). Tímto spojením ale velmi škodí rozvoji nových myšlenek, které pro své potvrzení a prípadne dokázání potrebují práve ono spojení materiálních zákonu se zákony duchovními. Týká se to napr. parapsychologie, biotroniky, archeoastronautiky a dalších "vedci" opovrhovaných disciplín. Vedci se jimi témer nezabývají, protoze to prý jsou pseudovedy a nepatrí do jejich kompetence. Ale ve skutecnosti je to presne opacne. Jsou nazývány pseudovedami práve proto, ze nikdo kompetentní neudelá opravdu seriózní výzkum. A kdyz se o to nekdo pokusí, tak bývá zesmešnován a oznacován za "pokleslého vedce". Jak ríká jedna moudrost "Nové myšlenky nezobecní tím, ze by je seriózní ,a vetšinou ne nejmladší, vedci prijmou, ale tím, ze stará generace postupne odejde a mladí vedci jsou s temito myšlenkami seznámeni bez predsudku".

Chtel bych uvést alespon dva dukazy mozného vlivu mimozemské civilizace na vývoj zivota na Zemi. V roce 1968 byla nalezena zkamenelina trilobita, rozšlápnutého botou ! Tento unikát byl geology datován do kambria, tj. asi pred 440 miliónu let. V okolí Jakutska byla nalezena lebka pratura zasazená strelou - kolem otvoru nejsou pukliny a lebka zcela urcite nelezela v mori, kde by mohla být vystavena pusobení vrtavých mlzu - a prokazatelne se rána zacala hojit, takze vznikla za zivota pratura, tj. pred nekolika desítkami az stovkami tisíc let.

Dalším sporným místem v "ucebnicové teorii" je clovek a jeho inteligence. Fyzicky by snad clovek i mohl vzniknout evolucí, i kdyz je proti tomu opet velmi mnoho výhrad, ale jeho duševní vlastnosti a vedomí svedcí o neprírodním zásahu, který mohl být opet rázu duchovního nebo mimozemského. Jiz ten fakt, ze pred soucasnou civilizací zde mohly existovat jiné, duchovne i technicky daleko vyspelejší civilizace, které mohly mít vliv na vývoj dnešního cloveka, zpusobuje, ze se ortodoxní vedátori chytají za hlavu a utíkají se ke svým daleko slozitejším teoriím, jen aby se nedostali na tenký led prosazování nových názoru. Samozrejme, ze by vedec nemel naletet na nejruznejší výmysly senzacechtivých fantastu, ale na druhé strane by nemel podcenovat legendy a mýty starovekých národu, protoze práve v nich je spousta náznaku a zašifrovaných pravd o svete a cloveku. Nemám ted na mysli jen bájnou Atlantidu, ale i ruzné jiné civilizace, bud vzniklé na Zemi, anebo ty, které prý Zemi kolonizovali z vesmíru. Zmínky o nich lze nalézt nejen v jiz zminovaných legendách, ale i v klasických nábozenských textech.

Velmi dulezitým faktorem byly zásahy mimozemských civilizací. Náznaky je mozné najít v mytologiích všech starovekých národu, velmi prukazné jsou nekteré pasáze staroindických eposu a neposlední rade i v Bibli je spousta náznaku, i kdyz zkreslených pozdejšími úpravami a preklady. Nechci zde nijak snizovat teologický význam a duchovní poselství, které tato kniha lidem prináší, sám jsem ji cetl dvakrát, ale muj názor je ten, ze Bible je kompilací skutecných historických událostí, teologických a mravnostních prikázání a zpráv o kontaktech s bytostmi, ovlivnujícími dení na Zemi.

Nekolik príkladu:

1. Proc se v Genesis pouzívá k oznacení bozské bytosti mnozného císla místo jednotného ? 1/26: "Ucinme cloveka, aby byl naším obrazem podle naší podoby." nebo v 3/22: "Ted je clovek jako jeden z nás, zná dobré i zlé." Zde bylo puvodne míneno 'bohové'-bytosti z nebes, ne Buh jako nejvyšší duchovní bytost. Jací synové bozští se to spojovali s dcerami lidskými, aby ty pak rodily obry, jak se píše v 6/1,2 ? Nekterým teologum se metaforické vysvetlení hodí vzdy, kdyz nejsou schopni dostatecného a logického vysvetlení. Genetické zásahy, které bohové provádeli, meli pramálo co spolecného se soucasným výkladem - 4/15 jméno Evina syna Šéta znamená "Do klína vlozený" a Jezíšuv príchod na svet se také nedá pokládat za zcela normální.

2. Zánik hríšných mest Sodomy a Gomory dnes pripomíná spíše útok zbranemi hromadného nicení a spech "andelu" rozhodne nepoukazuje na všemouhoucího a vševedoucího Boha.

3. Tajemné vozidlo, které popisuje prorok Ezechiel, a které dokázal navrhnout a pocítacove simulovat konstruktér NASA ing. Blumrich, se vubec neshoduje se soucasnou interpretací Bible.

4. Cesta proroka Henocha, popisovaná v Henochove knize (nebyla prijata mezi oficiální biblické knihy, protoze by vyvolala príliš mnoho spekulací a tezko zodpoveditelných otázek), se dá v soucasné dobe s klidem prirovnat k ceste nekterého z afrických krováku na ruskou orbitální stanici.

Podrobný rozbor nekterých sporných biblických textu si muzete precíst napr. v knihách Ericha von Dänikena, které - i kdyz jsou orientovány pouze jedním smerem: na dokázání existence mimozemských civilizací a jejich vlivu na cloveka - i presto mohou nezaujatému ctenári napomoci v hledání pravdy.

Mám-li nyní provést malé shrnutí, vypadalo by asi takto: Na vývoj inteligence cloveka do dnešní podoby melo vliv velké mnozství faktoru. Jedním z nejdulezitejších byly - nejen podle mého názoru - zásahy mimozemských civilizací do historie (at uz duchovních nebo podobných naší, tj. hmotných). Na tehdejší spolecnost mely vliv hlavne proto, ze byli díky svým technickým prostredkum, znalostem a duševním schopnostem povazováni za bohy. Celá civilizace se tak mohla rozvíjet tím správným smerem a neskoncila jiz v pocátcích. Posléze, s rozvojem techniky a abstraktního myšlení, bylo zrejme rozhodnuto zasahovat ojedinele, coz melo za následek, ze se bohové dostali do legend a mýtu, a v mnoha prípadech se stali základem velkých svetových nábozenství.

Jedním ze sporu mezi nekterými "ufology" a "verícími" je ten, ze si ufologové nepripouštejí existenci Boha a duch. bytostí a verící zase neuznávají existenci mimozemštanu. Jednak proto, ze si stále pod tímto pojmem predstavují pípající zelené muzíky z Marsu, a také proto, ze se o nich prý v Bibli nic nepíše. Ale to je práve omyl. Oni si nechtejí pripustit, ze by andelé, poslové páne a synové bozí mohli být práve tito mimozemštané. Tento spor je zbytecný, nebot vetšina rozumne uvazujících lidí, kterí se zajímají o mimoz. civilizace se rovnez zajímá o duchovno a v jejich - i v mém - svetonázoru vytvárí obe tyto cásti harmonický celek.

Nyní tedy něco o té druhé straně lidské existence, která je zvláště u nás často opomíjena - o duchovnu. Když jsem byl ještě dítě, často jsem přemýšlel o smyslu života a smrti. Rodiče mi vysvětlovali, že smrt je nekonečný černý sen, kde nic necítím a nevnímám, protože nejsem. To se mi ale zdálo dost nelogické a nesmyslné. Člověk žije několik desítek let na Zemi, vychová děti a zemře. Ale proč ? Není to zbytečné ? Odpovídali, že člověk má žít pro lásku, pro druhé. No ale když z toho zase nic dalšího nevzejde, tak jaký je pak smysl lásky a dobra ? Žít ve strachu před smrtí, jako by nade mnou visela gilotina a já nevěděl, kdy spadne ? Tím se z lásky a dobra stane jen něco přechodného a pomíjivého a ztratí to svůj smysl. Když jsem se ale začal zajímat o Moodyho a další autory píšící o posmrtném životě, získal jsem úplně jinou představu o smyslu života a smrti. Pokusím se ji tu vyložit.

Moody ve svých knihách popisuje zážitky lidí, kteří měli zážitek blízkosti smrti, tj. byli oživeni z tzv. klinické smrti nebo prodělali náročnou operaci spojenou s krátkodobým stavem podobným smrti. Jejich vědomí, nebo spíše jejich duše, se odpoutává od těla a prochází jakýmsi zvláštním černým tunelem, jakoby do jiného světa. Tento průchod je podle nejnovějších poznatků zřejmě spojením mezi naším hmotným časoprostorem a "prostorem vyššího řádu", kde neexistuje čas. Lidé, kteří měli prožitek blízkosti smrti nedokázali přesně popsat, jak dlouho byli mimo své tělo. Po průchodu tunelem "uviděli" neoslňující, ale přesto velmi intenzivní světlo. Bytost, která s nimi z tohoto světla komunikovala, pravděpodobně telepaticky, byla pro většinu lidí bytostí dobra a lásky, takže si každý představil tu bytost, která pro něj byla symbolem dobra. Křesťané Ježíše Krista, budhisté Budhu a pro "nevěřící" to byla prostě Bytost světla nebo Kosmická inteligence. Tato bytost jim ukázala jejich dosavadní život, aby se zamysleli, co udělali špatně a co dobře, a pak se buď vrátili sami, anebo jim to muselo být přikázáno - říkali, že v té "Říši dobra" chtěli zůstat, ale Bytost světla jim sdělila, že ještě nenastal čas, že ještě mají něco vykonat. To, jakým způsobem se uskutečnila zpětná projekce jejich života, svědčí o tom, že existuje nějaká Banka informací, ve které jsou uloženy veškeré informace o dění v našem hmotném světě, takže dotyčný může vidět celý svůj život nejen z pohledu svého, ale i z pohledu diváka. Tato Banka informací je rovněž zdrojem pro různé parapsychologicky nadané jednotlivce, kteří toho mohou využívat.

Někdy až udivující schopnosti některých jasnovidců předpovídat budoucnost je ovšem vysvětlitelná hůře. Některé z událostí, které se po předpovězení opravdu splnily, je možné vysvětlit tím, že v Bance jsou uloženy nejen události minulé, ale že lze i z těchto záznamů nějak vykalkulovat možnou budoucnost. Samozřejmě čím dále jdeme s předpovědí do budoucnosti, tím je menší pravděpodobnost, že se stane, protože je více času na změnu sledu událostí vedoucích k předpovězenému jevu. Ovšem je docela možné, že již jsou dány jisté pevné body budoucnosi, které mají za úkol "otestovat" člověka nebo lidstvo. Tato problematika je ovšem velmi obsáhlá a vydala by na několik prací. Jeden z nejznámějších případů je jasnozřivost Edgara Cayce, který nejen že dokázal odhalovat jemu neznámou minulost, ale s poměrně velkým úspěchem i předpovídal budoucnost. Mimoto se proslavil také jako vynikající léčitel a dokonce používal i telepatii.

Nyní se ovšem nabízí otázka, jsou-li v Bance informací uloženy také informace o našich minulých životech, existuje-li ovšem reinkarnace. Jelikož se při hypnotické regresi ukazuje, že něco jako vzpomínky na život jiného člověka opravdu existují a dokonce se jich používá k léčení některých onemocnění, jsou v podstatě dvě možnosti, jak to vysvětlit. Buď se tyto informace berou z Banky informací, nějakým nám zatím neznámým způsobem se přenesou na konkrétního člověka a ten s nimi přitom nemá nic společného, anebo jsou tyto informace opravdu vzpomínkami na předešlé vtělení onoho vědomí. To by znamenalo, že každé vědomí má svoji "přihrádku" a v ní jako v kartotéce jednotlivé životy. Nebo je tu také možnost, že tyto informace jsou pozůstatkem jakéhosi spojovacího článku mezi hmotným tělem a nehmotnou duší. Z toho by vyplývalo, že duše (vědomí) jde po smrti do duchovního prostoru ("nebe nebo pekla") a onen spojovací článek dostane přiděleno nové tělo a vědomí. Zde je ovšem slabina této teorie a nutno dodat, že tato teorie vznikla jako vysvětlení minulých životů křesťanským pohledem na svět. Kdyby totiž neustále vznikala nová vědomí, která by po smrti odcházela do jiného prostoru, nastávalo by tu zřejmě nesmyslné hromadění nekonečně mnoha duší. Když se pokusíme naopak aplikovat reinkarnaci v křesťanství dá se přijmout pouze možnost očistce jako očišťování se v koloběhu životů a následná cesta do nebe jako únik ze samsára (koloběhu životů) a splynutí v Nirváně. Při troše dobré vůle tedy lze najít několik styčných bodů v obou pohledech na svět, ale to jde opravdu jen v rámci spekulací, které horliví zastánci dogmatického přístupu určitě odsoudí. Já se spíše přikláním k reinkarnační teorii.

Nemohu ale zcela souhlasit s klasickou představou reinkarnace, kde je možné se inkarnovat v cokoliv, např. v rostlinu, živočicha nebo baktérii. Jak již jsem se zmiňoval dříve, existuje kromě biologické evoluce také evoluce duchovní. S touto myšlenkou jsem se seznámil při četbě odborné literatury a při konzultacích s přáteli a za velmi přínosné považuji i některé myšlenky německého filozofa Hegela. Jeho dialektický idealismus má mnoho společného s moderními filozoficko-kosmologickými teoriemi, např. s teorií Absolutního myšlení, které nepovažuje duchovno za nějaké stálé a neproměnné "nebe", ale za neustále se rozvíjející část vesmíru, jakýsi protipól našeho hmotného světa. Vesmír se podle této teorie skládá z hmotného prostoru - s malým obsahem energie a informací - a z duchovního prostoru - s vysokým obsahem energie a informací. Rozdíl je v tom, že v duchovním prostoru neexistuje žádná hmota, je zde jen čistá energie. Tyto prostory jsou spojeny Nulovým přechodem, v Moodyho podání je to právě již zmiňovaný černý tunel. V hmotném prostoru existuje naše hmotné tělo a tělo astrální (spojovací článek), které se projevuje nejen jako aura, ale i jako prostředník pro parapsychologické schopnosti. Tento kladný, podsvětelný prostor je omezen fyzikálními zákony a časem. V duchovním prostoru existuje kromě Kosmické inteligence (Bůh), Banky informací i duch (vědomí) člověka a tělo astrální -společně tvoří duši člověka. Duchovní, také nadsvětelný nebo záporný, prostor se vyznačuje tím, že zde neplatí naše fyzikální zákony, lépe řečeno platí zde jiné, vyšší zákony, a myšlenky a vědomí se mohou pohybovat nekonečnou rychlostí, což vyplývá z toho, že zde neexistuje čas.

Jak píše Hegel, duchovno se také vyvíjí, i když ne v čase. Kosmická inteligence (Bůh, Bytost světla) sice má k dispozici nekonečné množství energie, takže by se mohlo zdát, že co je dokonalé, nemusí se rozvíjet. Ale ! Bůh sice dokonalý je, ale ne už duše. Z toho vyplývá, že pro zdokonalení se potřebují nedokonalé prostředí, které jim bude klást různé překážky do cesty za dokonalostí. Hmotný prostor existuje právě proto, aby umožnil živým subjektům vytvářet informace konstruktivního charakteru - dobro, lásku ... (zlo bych definoval, jako informace vedoucí k destrukci části hmotného nebo duchovního prostoru) a tím rozvíjet duchovní prostor. Velmi důležitý je v této souvislosti reinkarnační proces, protože umožňuje opakované včlenění vědomí do života v hmotném těle. Já si ovšem myslím, že reinkarnace mezi živočišnými druhy probíhá hůře směrem k nižším. Vysvětlil bych to asi tak, že vědomí člověka má již jisté zkušenosti a informace v Bance informací, takže inkarnace do evolučně nižšího živočicha, nebo dokonce vůbec nepříbuzného, by byla krokem zpět, jakousi degradací vědomí. Vím však o tom, že východní náboženství právě toto zdůrazňují. Je to prý trest za naše hříchy. Když se např. někdo chová jako prase, dostane v příštím životě prasečí tělo. Zde ovšem podle mě zapůsobily spíše morální zákony a vliv národní kultury, není příliš logické, aby lidská vědomí degradovala příliš často, snižuje se tím kvantita i kvalita vznikajících informací.

Celkový obraz vývoje by tedy mohl vypadat asi takto. Při vzniku vesmíru (zřejmě z podnětu Kosmické inteligence) vzniká zároveň hmotný i duchovní prostor, které jsou spolu propojeny nulovým přechodem. Duchovní prostor ovlivní dění v prostoru hmotném, takže někde ve vesmíru vzniknou primitivní zárodky života. Zároveň s tím se "čisté" duše (myšleno bez zápisu v kartotéce) inkarnují do těchto zárodků a postupně dochází pod vlivem bytostí z duchovního prostoru k duchovní i biologické evoluci. Duše se vyvíjejí, střádají informace a zpětně ovlivňují biologický vývoj organismů. Toto všechno se zdá být potvrzováno tzv. Nulovou regresí, kdy se vědomí dostane v hluboké hypnóze až k počátkům vesmíru. Z toho by mohlo vyplývat, že lidské vědomí postupně prošlo od prvoků, přes různé vývojové mezistupně až k primátům, a pak k člověku. To by byl "standartní" postup. Je tady ale také možnost, že docházelo a dochází i k inkarnacím mimo evoluční větev, buď jako "trest" nebo experiment. Samozřejmě reinkarnace mezi civilizacemi v kosmu je také možná, a jak jsem se dozvěděl od ing. Dragomireckého, který se těmito problémy již řadu let zabývá, dochází k ní poměrně často.

Na závěr opět tedy malé shrnutí. Duchovní stránku člověka a veškerých bytostí ve vesmíru nelze jednoduše vysvětlit jako výtvor živé hmoty, stejně jako živou hmotu nelze odvodit z uspořádání hmoty neživé. Je třeba připustit existenci nezávislou na hmotě (nikoliv na energii, protože předpokládám, že jak hmota, tak duchovno je založeno na jistých formách energie), a tím pádem i existenci vědomí, lidského JÁ, nezávislého na hmotném těle.

Doufám, že toto malé pojednání o věcech mimo obvyklou realitu života Vám přineslo něco nového a že Vám bude námětem k zamyšlení a diskusi.


Použitá a doporučená literatura:

Bible svatá,
Bergier-Pauwels: Jitro kouzelníků, Svoboda 1991
Capra Fritjof: TAO fyziky, Gardenia 1992
Čort Antonín: Däniken a "dänikenové", Praha 1991
Däniken Erich von: Vzpomínky na budoucnost, Dialog 1991
-||- Důkazy z pěti kontinentů, Dialog 1992
-||- Všichni jsme děti bohů, Práce 1991
-||- Doba kamenná byla docela jiná, Práce 1993
Dragomirecký A.ing.: Informační teorie psychiky,
Eysenck-Sargent: Objasněné záhady-Tajemství paranormálních jevů, KK 1994
Hanák Zdeněk ing.: Absolutní myšlení, AAA
Harrison Peter-Mary: Podruhé na tomto světě, IŽ 1992
-||- Na prahu onoho světa, IŽ 1992
Kafka Břetislav: Psychotronika, Road Praha 1992
Kozák Pavel ing.: Způsob existence, DONA 1992
Liška Vladimír: Odtajněná psychotronika, Lunarion 1993
Moody Raymond Dr.: Život po životě, AAA
Moosbrugger Guido: UFO: ...A přece létají !, ETNA 1993
Ravik Slavomír: Bůh žije, Pražská imaginace 1992
Rýzl Milan RNDr.: Úvod do parapsychologie, Panorama 1991
Souček Ludvík: Tušení stínu, Tušení souvislostí, Tušení světla
Tlustý Vojtěch: Prostor a čas-studie z marxistické filozofie, Praha 1963
Wambachová Helen: Život před životem, AAA
Weischedel Wilhelm: Zadní schodiště filosofie, Votobia 1992

ddt@ufo.cz